Pomoc

10. února 2017 v 8:00
Určit děťátku jakoukoli diagnózu je běh na hodně dlouhou trať. Je k tomu potřeba spousta odborníků, spousta návštěv, spousta testů a rozhovorů. I to je dost vyčerpávající, natož, když narazíte na odborníka, který prostě jen dělá svou práci. Víte, je obrovský rozdíl práci vykonávat, abych se nějak uživila, nebo proto, že chci opravdu někomu pomoct.
Narazili jsme z mnoha odborníků, se kterými spolupracujeme na jednoho, který jediné řešení celé naší situace viděl pouze v medikaci. Dnes už vím, že i jeho rady nejsou absolutně hodny jeho místa. Jak máte přistupovat k autistovi, když má svůj záchvat? Nejlépe je mu samozřejmě předejít. Pokud ale nastane, a věřte mi, že se můžete snažit sebevíc, a stejně alespoň jednou denně přijde, musíte jednat s citem, rozvahou a být v klidu. Co mi poradil tento odborník? Výprask, řev, dítě prostě musí poslouchat. A co uděláte, když jste v tom noví a radí Vám odborník? Snažíte se poslechnout. Stavy, které naše rodina díky tomu zažívala, nulový pokrok syna, nemusím zde ani popisovat. Byl to jednoduše horor. Chci tím říct, že ne každý tzv. odborník, musí být opravdovým odborníkem. Vystřídali jsme několik lékařů, než jsme byli opravdu se všemi naprosto spokojeni. Je to obrovská zátěž, další psychické vyčerpání. Maminky, které jste v tom nové, řiďte se prosím vždy svým insktintem. Nevěřte pouze titulu před jménem, ale hlavně sami sobě. Ušetříte si tím spoustu trápení. Jen Vy nejlépe poznáte, co je pro Vás všechny nejlepší. Nikdy jsme neměli sebemenší problém s tím, že máme zcela jiné, originální dítě. Nemůže za to ani on, ani my. Snažíme se udělat jeho, i život nás všech hezčí a jednodušší. Byli jsme do toho vhozeni a nikdo se nás na nic neptal. Do té doby jsme o autismu neměli sebemenší ponětí. Informace sbíráte postupně. Od zkušených lidí, zkušenostmi Vás samotných, popř. nějakou literaturou. Existují organizace, skupiny, centra, kurzy, která Vám opravdu neskutečně pomáhají. A o nich Vám dnes budu psát.
Nejen lékaři jsou v tomto případě již nedílnou součástí Vašeho života. Určitě mezi nejlepší pomocníky patří raná péče. Je to teréní služba, dojíždějící do postižených rodin. Neskutečně usnadní Váš život. Jsou Vaší třetí rukou, co se týče různých úřadů, příspěvků, literatury...dále se pak snaží učit pracovat a fungovat Vaše dítko a zároveň to učí Vás. Snaží se pomoct najít Vám cestu ve vzájemném soužití. Usnadnit ten nelehký úkol. Půjčí, nebo pomohou sehnat potřebné pomůcky, mají k dispozici vlastní knihovnu. Proč zde ranou péči zmiňuji? Ocenit takové zařízení dostatečně nelze. Je to skupina příjemných, ochotných lidí, kteří svou práci dělají s láskou, citem, nadáním. Pomaloučku se snaží, ukázat Vám cestu, po které máte celý život kráčet. Za mizerný plat, ( což je můj soukromý názor, za kterým si stojím, když vidím, jakou práci odvádějí) poskytují podporu dítěti i rodičům. Jsou ochotni pracovat i mimo pracovní dobu. Poradit maminkám, které již na tuto péči nemají nárok. Jejich úkol je velice těžký. I přez to k Vám přijedou s úsměvem a odhodláním. Nabijí Vás pozitivní energií. Zodpoví všech milion otázek trpělivě, opravdově...Já si toho nesmírně vážím. V dnešní době je těžké najiít opravdu srdečné lidi.
Dalším velkým pomocníkem jsou speciální, pedagogická centra, která ve většině případů s ranou péčí spolupracují. Je to něco jako školka, kde je ovšem určitý čas věnován pouze jednomu děťátku. My toto centrum navštěvujeme půl roku, takže z místa jsme se zatím moc nepohli :-) Naše fáze je stále rozvoj jemné motoriky, jednodušeji, učí syna, jak si hrát. Už jsem o tom psala dříve. Pro předtavu - půl roku se učíme se synem ty samé věci, nikdy je neudělá na sto procent. Může trvat i dva roky, než to dokáže. Může to trvat i pět let. A stále jezdíte do příjemného prostředí, s příjemnými a ochotnými pracovníky, kteří se snaží Vašemu dítěti porozumět. Luští s Vámi Vaše hádanky. Radí, jak předejít a řešit různé situace. Vychovávají dítě s Vámi. Snaží se mu vštípit alespoň jednoduché základy, společenské chování...pomůžou Vám se situací ohledně školky. Jsou vlastně takovým patronem co se týče mateřského, či školského zařízení. Dítko stále spadá pod jejich křídla. Sledují ho celou jeho cestu. Ohlídají, jestli je mu opravdu věnována patřičná péče, díky které má malinko postupovat ve svém vývoji. Možná to tak nezní, ale je to skutečně nesmírná pomoc. Je to další organizace, které jsem velice vděčná.
O těchto organozacích ale jen tak neuslyšite. Pokud se tím nezabýváte, nebo je nepotřebujete využívat, nevíte, že existují. Diagnózy jako je např. autismus, ADHD apod...se celkově do podvědomí lidí teprve snaží proniknout. Většina lidí jim dodnes nevěří. Je tedy logické, že pro normální lidi jsou tyto instituce neviditelné. Neexistující. A přesto tu jsou. Jsou tu pro nás, kterým bylo přiděleno dlouhou část života tápat ve tmě. Dobrovolně se rozhodli žít s Vámi Vaše životy, a vnést do nich tolik světla, kolik se jim povede. Díky nim už netápete ve tmě, ale v pološeru. Proč jsou tedy tito lidé tak nedoceněni a dá se říct, že nevnímáni. Jsou to přeci hrdinové, kteří dá se říci, zachraňují handicapované rodiny.
Je to obrovská škoda a mě to láme srdce. Bez těchto andělů, by většina rodin byla bezradná daleko déle. Každá minuta se přeci počítá. Čím déle může být Vaše dítě, Vy, Vaše rodina šťastnější a úspěšnější, tím lépe.
To, že náš stát ve většině věcí nefunguje, jak by měl, ví většina z nás již dávno. Je zbytečné se o tom bavit. A přeci mi to nedá spát. Zrovna tato péče je opravdu potřebná, dá se říci nezbytná věc. Těmto lidem je úplně jedno, jestli zrovna plní svou pracovní dobu, nebo si doma chtějí vychutnat teplou večeři. Když je potřebujete, zvednou telefon a jsou tu pro Vás. Neustále. i bez toho, že nejsou patřičně doceneni. Vede je k tomu jejich srdce, cit, empatie. Takové lidi potřebujeme. Tvoří další budoucí generaci, která se bude chtít také jednou začlenit. Budou stát o kamarády, rodiny, práci. Bez těchto pomocníků by k tomu možná nikdy nedospěli. Proto Vás všechny prosím, nezavírejte oči ani před handicapovanými, pro které všichni chceme aspoň trochu normální život, ani před jejich pomocníky, kteří jim k tomu pomáhají. Nebojte se je pochválit, mluvit o nich, poděkovat. Tvoří podstatnou část našeho úspěchu, bez nich bychom možná ze tmy nikdy nevykoukli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama