Poprvé

3. února 2017 v 8:00
Každý rodič vzpomíná na první úsměv, na první žvatlání a slova, na první krůčky. První obejmutí, první pusinku. Zkrátka na všechny první úspěchy. Jak je to u nás? Úplně jinak samozrejmě.
Problém rodičů autistických dětí není pouze v hledání správných otázek a odpovědí. Dříve, či později si k sobě najdete cestu. Pochopíte, jak se alespoň částečně spolu domluvit, jak předejít různým záchvatům, jak ho uklidnit. Trošičku mu porozumíte. Ono za to bude velice vděčné. Uvidí, že některé věci najednou fungují tak, jak si přeje. Tím pádem se bude cítit lépe, spokojeněji a bezpečněji, a celá situace bude hned snesitelnější. Je to úplně stejné, jako u miminek. Neřeknou Vám, co je trápí. Je na Vás tu hádanku vyluštit. Miminka ale vyrostou, jsou samostatná, zažíváte s nimi všechna jejich poprvé. Já, místo našich poprvé stále luštím ty samé a mnoho nových hádanek.
Můj syn byl věčně nespokojené miminko. Byl nervózní, uplakaný, hysterický. Kdy se na nás poprvé cíleně usmál? Až někdy kolem druhého roku. Smál se pouze sám na sebe v zrdcátku, nás skoro nevnímal. Dodnes je málo vnímavý. Kouká skrze mě, je na míle daleko, ne semnou v místnosti. Vzpomeňte si na ten báječný pocit, když Vás drobeček objímá. Vzpomínáte si na první objetí? My ho ješte nezažili. Určite se ho dočkáme, ale už jsme o tolik prišli....pusinku dá většinou jen na povel, s pohledem kamkoli jinam, než na Vás, a to je, co se citů týče vše, když nepočítám vztek. To je ale na jiné vyprávění ☺
Neznáme žvatlání, lezení, jednoduché hry, gesta, slova....veškerou tu krásu normálních poprvé. Valná vetšina takových rodin je o to ochuzena. Neslyšíme od svých dětí, že nás mají rády...Nedostatek projevu citů od Vašeho děťátka je to nejtěžší. Vím, že mě syn bezmezně miluje. Občas bych to tak ráda slyšela, nebo cítila, fyzicky. Tak ráda bych byla od svého syna obejmuta. Vím, že se jednoho dne dočkám, nic jiného než čekat mi nezbývá.
Umí si Vaše děti hrát? Hloupá otázka? Děti to přece dělají od malička automaticky. Můj syn ne. Pravidelně navštevujeme speciální centrum, kde se ho to snaží usilovně naučit. (Těmto a mnoha jiným pracovníkům patří mé velké díky. Bude jim věnována samostatná kapitola, tak to tu nebudu dál rozvádět.) Samozřejmě, že si umí hrát, ale po svém. Neumí své hračky využít, jak by měl. Opět se ocitám v jeho světě, kterému nerozumím. Styl hry mého syna vypadá takto - vezme si dvě hračky, nebo věci, které už k sobě v jeho světe neodmyslitelně patří, a běhá s nimi po místnosti. Vydrží to dělat bez přestávky i dvě hodiny. Občas hračky vymění, občas ho nějakým způsobem naštvou a začíná peklo. Opět nastávají otázky a luštění hàdanek, a přiznám se Vám, že co se tohoto týče, nikdy jsem jí ješte nevyluštila. Proč jeho hra vypadá takto? Stále ještě ve svém věku neumí rozeznat živé bytosti, od neživých předmětů. Neživé, stejné věci, jsou pro jeho chápání jednodušší. Umíte si tedy malinko představit, jak to v jeho hlavičče vlastně vypadá, ale naučte se s tím pracovat, abyste byli všichni spokojení, a udělali nějaký pokrok.
Většina běžných věcí, které normální rodiny berou jako samozřejmost, bereme my jako vzácnost. Proč to píšu?
Netvrdím, že to není težké a vyčerpávající. Ovšem, i my, rodiče autíků jsme neskutečně, přez veškeré ztráty obdarováváni, a to zrovna prvními úspěchy. Syn se minulý týden naučil konečně sám poskakovat. Není to ani tak poskakování, jako spíše pérování na nožkách :-) Je mu tři a čtvrt roku. Jak moc jsme na něj byli pyšní slovy nepopíšu. My si na své úspěchy čekáme nějakých pár let. Nepřijdou vždy, ale někdy ano. Jsme pak na své děti stokrát pyšnejší. Máme stokrát větší radost a jsme dobiti mraky nové energie. Vidíme, že roční výuka té samé věci se opravdu vyplatila. A takto neskutečně to oceňujeme pokaždé. Klidně během každých pěti minut, když ten cvček udělá věc, kterou tak dlouho nemohl. Dokážeme ocenit každý úsměv, každé gesto, každý pohled do očí, každou maličkost. V tom je to naše štěstí namáhavých, vyčerpávajících dnů. Když nám ti andílci dají najevo, že i v jejich světě je místo pro ten náš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama