Rodina

24. února 2017 v 8:00
Rodina není samozřejmost. Někdo jí má, někdo bohužel ne. Z vlastní zkušenosti mohu také podotknout, že člen rodiny nemusí být díky stejné krvi. Mou rodinu tvoří především lidé, kteří semnou pokrevně nemají nic společného, a přesto mají zájem. Neskutečný zájem. Každý takový člověk je ve Vašem světě vzácný. Každá osoba navíc, která tu pro mého syna je, je poklad. Jsou nám oporou, pomocí, psychologem když je potřeba, a mnoho dalšího samozřejmě.
Znám mnoho rodin, které situaci autismu nezvládají. Buď nechtějí přijmout fakt, že je s Vaším děťátkem něco jinak, a nebo jsou zrovna zatvrzelí, jak už jsem psala dříve. Podle statistik, které jsem nedávno viděla, je z 10 000 dětí 15 autistických. Není to můj osobní případ, ale pro valnou většinu samotných rodičů je velice těžké přimout, a vyrovnat se s takovou informací. Ostatní členové rodiny by tedy měli fungovat na sto procent. Jsou velice potřebnou oporou a pomocí pro Vás i Vaše dítě. Pokud tedy máte dobré, rodinné vztahy.
Co můžete udělat? Vezměte s sebou prarodiče k lékařům, kteří jim ochotně situaci vysvětlí. Stejně tak dámy z rané péče a spc rády objasní příbuzným, jak mají správně s děťátkem pracovat, komunikovat. A pokud opravdu stojí o Vašeho autíka, budou se snažit sbírat různé informace, učit se správnou metodiku, komunikaci. Proniknou částečně do jeho vlastního světa. Raďte jim, ukazujte správnou cestu a sledujte jejich společné úspěchy. Výhra je to pro všechny tři strany. Pro ně, pro Vás i pro Vaše děťátko. Pokud si totiž takové dítko k sobě pustí další lidské bytosti, je jeho život velice obohacen. Každý človíček navíc se počítá. Dětátko se rozvíjí, dostává lásku dalších lidí, kterou najednou dokáže nějakým způsobem přijímat. Pomocí piktogramů třeba (obrázková metoda komunikace), se spolu dokáží alespoň minimálně dorozumět, pokud je obě strany umí použít. Hned je vše jiné, opět lehčí, opět pozitivnější. Všichni jsou štastní, a tak by to mělo být.
Ne každý, jak už jsem psala, má to štěstí. Existuje nesčetně případů, kdy to prostě nejde. Znám osobně hromadu maminek s chytrými babičkami, které mít své zanedbané pravnouče chvíli na hlídání, vše by ho naučily. Umělo by chodit na nočník, pomalu uvařit oběd a odříkat básničku. Jednoduchýym řešením této situace je, pokud to dítko snese, nechat ho tam přes víkend. Jsou případy, kdy to prarodičům dojde. Od maminek, které jsou v této situaci většinou ale vím, že tam dítko nebylo ani jeden celý den. Je podle slov prarodičů nezvladatelné, rozmazlené, vybíravé atd...co s tím? Já zastávám názor, že nikoho přemlouvat nebudu. Pokud chce mít človek tak ohromné štěstí, že má tu čest patřit do synova života, musí chtít sám. Jiné lidi ani takové dítě v životě mít nepotřebuje, dá se říct nemůže. Samo pořádně nechápe své pocity, myšlenky, potřeby. Dělá si vše po svém, jak mu to vyhovuje, jak to chápe. Vy musíte s ním. Jak říká náš pan pediatr, jedete na jeho vlně. Pokud takto fungujete, mělo by to trochu jít. Pokud se ovšem najde člověk, který nepochopí, že dítko potřebuje jít stejnou cestou, jídlo jíst určitým způsobem, hrát si dvě hodiny s vidličkou například (situací je opět milion), snaží se ho předělat do svých stylů, nepochodí. A nejen že nepochodí, ale vše tím pokazí. Dítě bude opět více nejisté, negativní, zmatené. A to přeci nepotřebuje. Potřebuje pochopení, dopomoc, snahu druhé strany. Ani Vy nepotřebujete půl roční snahu, o alespoň částečné zvládnutí jedné situace, nechat pokazit člověkem, který odmítá pochopit.
U nás například byla, stále někdy doznívá problematika návštěv. Syn má ruzná, vetšinou katastrofická období, která se mu střídají. Většinou byly návštěvy utrpením. A tak jsme na ně nechodili. Všechny nás kvůli tomu trápit? Ani nápad. Několik lidí mělo velký problém situaci pochopit, časem se to však naučili. Stojí o syna tak moc, że s tím dokáží žít. Není přeci takový problém přijít za ním, když obráceně je to nemožné. Jde o milion různých situací denně. Autisté jsou takoví. V jejich chaosu se nedokáží zorientovat, vadí jim změny. Zjišťujete postupně všechny problémy, negativa, vše, co jim vadí. Snažíte se najít řešení, pro pochopení každé situace. Pro nápovědu, která rovná ten chaos v jejich hlavičkách. Je to cesta dlouhá, někdy nekonečná. Hlavní úkol je však Váš. A Vaším darem je tento úkol předat dál, zrovna všem lidem, kteří o to stojí.
Když nám diagnózu autismu potvrdili, sedla jsem si k počítači a hledala nejlepší vysvětlení celé diagnózy. Její druhy, její popis, charakteristiku těchto dětí, možné postupy. Toto jsem přeposlala synovo prarodičům. Aby měli alespoň minimální představu, o co se jedná. Další zájem byl však na nich. Ptají se, zkoumají, snaží se ho pochopit. Je to klíč k úspěchu. Každý rozumný člověk pochopí, že bez namáhavé dřiny, která svět autíků provází, to jednoduše nepůjde.
Nesnažte se stále dokola vtloukat lidem do hlavy, co by měli, pokud o to nestojí. Je to zcela zbytečné. Tento čas raději věnujte svému děťátku, lidem, kteří o to stojí, sami sobě. I zájem je jedna z důležitých vlastností v tomto světě. Ne umělý, ale opravdový. Vždy najdete člověka, který ten zájem má. A je jedno, jestli máte stejnou krev, nebo úplně jinou. Nakonec můžete být všichni spokojená rodina, a to je největší štěstí. V tomto světě jedna z hlavních věcí, která Vás dovádí k úspěchům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama