Manželství

10. března 2017 v 8:00
Mnoho lidí mě a mému muži závidí náš krásný vztah, podle jejich slov samozřejmě. Miluji ho i po deseti letech stále víc. Nevím, jak to má se svými city on, každopádně jsme stále v tom krásném, jako na začátku vztahu. Samozřejmě, máme občas své neschody, ty jsou ale všude. Podle mě je to zdravé a normální. Autismus má vliv úplně na vše. Nejen na okolí, ale i na svou nejbližší rodinu. Chceme být pozitivní, užívat si dny v našich možnostech. Být co nejvíce spolu jako rodina. Vzájemně se podporovat, užívat si sami sebe. Společných volných večerů, pokud jsou k dispozici. Zkrátka, snažíme se jako manželé, nejen jako rodiče. Někdy je to velice težké. Jste vyčerpaní, unavení, nechcete přijít o jedinou klidnou, společnou hodinu denně. A tak se přepínáte. Snažíte se sebevíc, ze všech svých sil. A stejně přijdou. Dostaví se neočekávanou rychlostí a vše zkazí. Řeč je o stresu, vyčerpání, vzteku. Stav psychické i fyzické vyčerpanosti si jde vybrat svou daň. Kdo je v tomto okamžiku nejblíž? Koho můžete okamžitě potresat? Váš manželský život.
Slyšela jsem, že tento stres a šílený nátlak nevydrží skoro 90% párů. Někdy je to opravdu veliká, tvrdá dřina. Pokud tedy k nám, někdy třeba denně, vstoupí hádka, stále jsme úspěšní. Jako i já sama se potřebuji někdy zhroutit, tak i mé manželství občas potřebuje to samé. Vypustit ty negativní pocity. Vědět, že i když na sebe s manželem nemáme čas, stále tu pro sebe jsme. Jako opora, podpora, milující partner.
Jsou i extrémní situace, kdy se hádáme několikrát denně, každý den. Sama nechápu, jak to někdy můžeme ješte zvládat. Ale zvládáme. Zřejmě máme opravdu silné pouto a touhu být v tom společně. Možná jsme si souzeni. Kdo nezkusí žit s autismem, nikdy nemůže nic ze všech těchto situací dost dobře pochopit. Je potřeba to zažít, prožít, pak můžete chápat. Nemluvím totiž o běžných manželských problémech. Jsou to opravdu neustálé tlaky, stresy, strach. V jedné nedávné studii, kterou jsem četla, je starost o autistu ta nejtěžší. Dokonce prý těžší, než starat se o člověka nehybného, nebo s těžkou mentální retardací. Dalo by se o tom polemizovat. Když se nad tím zamýšlím, v některých situacích to může být pravda. Stále musíte zjišťovat, řešit mnohdy nevyřešitelné. Snášet odsuzující pohledy neznalého okolí. Nejde jen o neznámo. Jedná se i o běžné situace, o které přicházíme. Je jich mnoho a mrzí to neskutečně. Nevyčítáme synovi, že jsme o ně okradeni. Vyčítáme si to ale uvnitř sebe. Třebaže si to nepřipouštíme, je to tak. Jsou to další velké stresy a tlaky ke všem ostatním, jak jsem již zmínila.
Je potřeba fungovat na obou stranách naprosto stejně. Dodržovat stejné postupy i přístupy. Stačí jediná, malinká změna a veškerý úspěch může být ztracen. To je v našem manželství největší kámen úrazu. Manžel je pracovně velice vytížený. Domů se vrací pozdě. Tudíž, většina postupů a přístupů je pro něj neznámá. Občas mu nedojde, že sebemenší nedodržení těchto pravidel znamená katastrofu. V jeho únavě to stresuje jeho, v té mé zase mě. Vidím všechny následky a hádka je na světě. Dva vystresovaní, věčně vyčerpaní lidé, musí neustále dbát na každou maličkost. Snášet všechny hysterické záchvaty a terory. Musí se na sebe smát a být na sebe milí, aby si alespoň takto zlepšili ty zatažené dny plné bezmoci.
I za normálních okolností není většina manželství ideální. Já si myslím, že to naše ano. Třebaže se často neschodneme, samozřejmě toho později litujeme, ale jsme stále spolu a šťastní. V dobrém i ve zlém. Jsme funkční rodina. Neumím si představit po svém boku lepšího muže, i když někdy je to prostě jen chlap :-) Stojí o mě i s mými chybami, stejně jako já o něj. Stará se o svého syna jak nejlépe dokáže. I když někdy udělá chybu, kterou mnohdy udělám i já sama. Jedinou vteřinu neměl nejmenší problém s tím, že má originální dítě. Snaží se spolu semnou udělat jeho svět hezčí, jeho život tím nejlepším. Bezmezně ho miluje. Bez řečí se vzdělává, učí se vzájemné spolupráci, proniká do jeho světa. Navštěvuje s námi většinu lékařů. Vymýšli synovi aktivity, které ho bavi. I když ne vždy pomáhá, pomáhá. Stojí při svém synovi, pri mě, při nás. To je nejdůležitější. V jakékoli takové rodinné situaci je nejdůležitější spolupráce páru. I pro dítě, i pro Vás. Stůjte při sobě, při Vašem drobečkovi. Je zbytečné to nepřijmout, tím to nezmizí. Je zbytečné rozbíjet rodinu kvůli jinakosti. Nikdo není stejný, ani dokonalý. Nevybralo si to ani Vaše dítě, ani Vy. Ale je to Váš úkol. Dát mu rodinu a to nejlepší, co jen můžete. Udělat jeho život tim nejkrásnějším. Věřte, že i svůj život timto vším zkrášlíte a obohatite. Tak se neokrádejte o všechny rodinné krásy a držte spolu. To je náš úkol, naše štěstí, náš život...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama