Spánek

28. dubna 2017 v 8:00
Nikdy jsem nebyla lenoch. Přišlo mi velice líto proležet den v posteli, pokud venku nebylo krupobití. Jak toho dnes lituji...
Synovi se střídá u spánku několik různých období. Tím nejlepším je samozřejmě to, když spinká celou noc. Od večera, do rána. Střídá se ovšem s několika dalšími, a ta už tak parádní nejsou.
Budí nás noční děsy. Jsou to šílené, hysterické záchvaty. Dříve nešly nijak uklidnit. Dnes už je to lepší, ale. Je tu spousta ale. Toto období není otázkou dne, nebo dvou. Trvá měsíce. Leží pouze na mě. V noci, ve stavu synovi bezmoci k sobě pustí pouze mě, svou mámu. Nikoho jiného. Když ho konečně po hodině a půl zvládnu uklidnit a uspat, dobelhám se do postele s vědomím, že při troše štěstí mám půl hodiny čas se prospat. Tyto záchvaty totiž trvají celou noc, v krátkých intetvalech. Spí málo, budí se často. Nikdy nevíme kdy začnou, ani kdy skončí. Není to krátkodobá záležitost a napravuju ji hodně dlouhou dobu. Synovi logicky chybí spánek, je protivný, neučenlivý, nesnesitelný a já vyčerpaná. Psychicky i fyzicky. Dávám ho do kupy klidně i čtyři měsíce. Opět je to stále dokola.
Menší problémovou situací je vstávání na pití. Není to pravidelné, ale opět stačí jedno probuzení, a nastává rozvrat celého režimu. Navíc, i v této situaci se vyskytuje dlouhý uspávací proces.
Dalším obdobím je také časté buzení, jen bez nočních děsů. Vzbudí se například jednou, dvakrát za noc a má vyspáno. Překypuje energií a chtěl by si hrát. Nebo je naopak naštvaný, že se vzbudil, když je unavený. Nemůže zabrat ani v jednom případě. Je schopný zůstat vzhůru klidně i čtyři, pět hodin. Buď se ráno nedospí a vstane normálně. To jsou pak úžasné měsíce, které stojí za to. Náprava je znovu na dlouho. Nebo se prospí do růžova, ale i v tomto případě vzniká velký problém.
Dříve než po dvanácti hodinách znovu neusne. Tím pádem, pokud vstane například v deset hodin ráno, dřív než v deset hodin večer nezabere. Začíná další nekonečný kolotoč. Dát ho spát byť jen o pouhých půl hodiny déle, po již zmiňované dvanácté hodině, co je vzhůru, je špatně. Ihned má celý tento proces rozhozený. Opět nemůže usnout, opět se nedospí, opět další zapeklitá situace.
Poslední, takovou spíše šťastnější situací, je hravé období. Jednou za čas malý objeví opravdu super aktivitu. Dělá jí velmi rád a pravidelně. Buď se zamiluje do nějakých hraček, se kterými je schopen trávit celé dny, nebo ho nadchne nějaká činnost. Tou momentální je objev garáže. Běhá do ní celé dny, a je schopen strávit tam i půl hodinu v kuse. Je to činnost, do které se na nějakou chvíli opravdu zamiloval. Nastává nám kvůli tomuto nadšení další porucha spánku. Je totiž nadšený tak moc, že ráno vstane velice brzy, aby si tam mohl jít co nejdříve hrát. Pro něj pár chvil neskutečného štěstí, které nepočká, pro mě pár měsíců dřiny :-) Samé nápravy, velmi těžké, velmi dlouhé. Syn navíc neumí usínat sám. Uměl to, ale je to další zapomenutá věc. Musíme ho uspávat. Být ohlý nad postýlkou několikrát denně, několik hodin, není nic příjemného.
Vzpomínám si na období, kdy už jsme nespali tři dlouhé měsíce. Upřímně Vám mohu říct, že jsem byla opravdu zoufalá. Byla ze mě chodící mrtvola a poznal to úplně každý. Bylinkové, nebo uklidňující čaje u nás neprojdou. Malý čaje odmítá od narození. Syntetické léky striktně odmítáme celou dobu.Objevili jsme přírodní sirup na podporu spánku a stal se zázrak. Vyspali jsme se. Po tak dlohé době. Netrval však dlouho.
U psychiatra jsem se dozvěděla nemilou pravdu. Většina autistů má se spaním neuvěřitelný problém. Zatímco nám ostatním, se spánkový hormon uvolňuje pravidelně, v potřebných dávkách, jim se hromadí. Nemají takovou potřebu spánku, jelikož mají pocit, že nejsou unavení. Když se přehromadí, uvolní se, a nějakou dobu se uvolňuje pravidelně. Než se ale začne zase hromadit. Tato situace se může změnit, může ustat, také ale může zůstat stejná. Nezbývá než doufat.
I taková normální věc je pro nás neskutečným problémem. Víte sami jak Vám je, když se nevyspíte. Já sama musím mít navíc doma pravidelně uklizeno, navařeno. To jsou mé minimální nároky, maximální tu radši ani nezmiňuji. Sama tedy chodím spát až k ránu. Někdy je to opravdu k zbláznění, a bohužel, s tímto problémem se jen tak něco dělat nedá. I takové překážky překonáváme skoro denně. Popravdě, jsou jednou z největších a nejbezradnějších. U těchto nám zrovna zbývá pouze doufat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama