Velikonoce

7. dubna 2017 v 8:00
V mé rodině se velikonoční svátky moc nedržely. Neměla jsem dlouhou dobu potřebu to měnit. Hlavní roli ve změně názoru hraje samozřejmě můj syn. Děti mají mít co nejkrásnější, nejpohádkovější a nejdelší dětství, jak jen to půjde. Držení těchto svátků je proto zcela nezbytné.
První dva roky jsme byli velice nemocní. Minulý rok se poštěstilo, malý byl zdráv. Manžel, velice natěšený, že konečně půjdou na pomlázku spolu, mu upletl jeho vlastní, miniaturní. Dokázali dokonce i odejít sami, bez maminky. Měli jsme oba velkou radost. Konečně taková ta chlapská činnost, která se stala skutečnou.
Chybou bylo, že jsme to celé dokonale nepromysleli, a pěkně se nám to vrátilo. Syn a návštěvy, to je jeden velký koloběh, který se neustále točí. Jednou na ně jde rád, pak zase ne. Jednou nechce jít z návštěvy domů, jindy jdeme po pěti minutách. Je to stále dokola, a my nikdy netušíme, jak to bude zrovna v daný den. Nejen, že návštěvy jsou další nepříjemností našich světů, stát s někým mezi dveřmi je pro syna nepochopitelná věc. Buď se hrne dovnitř s hysterií, nebo naopak pryč. U některých známých už dokonce ví, co ho čeká, těší se tam, a tak je velkým problémem ihned po minutě odejít.
Navíc, jak minulý rok manžel zažil na vlastní kůži, malému opravdu hodně vadí, když se ženy šlehají pomlázkou. Je z toho neskutečně vystresovaný, rozčílený, a jak jinak, než hysterický. Barvení vajíček, výzdoba, nebo nadílka ho samozřejmě také vůbec nezajímá. Den, na který se hlavně můj muž tak těšil, se místo skvělého zážitku stal tragédií. Oba přišli vyčepaní, se špatnou náladou, bez hezkých zážitků. Další svátky, které se musí na nějakých pár let kompletně předělat.
Nijak nám to nevadí, ale je to hromada práce a stresů navíc, o kterých nevíme, zda vůbec budou k něčemu. Můžeme plánovat od rána do večera. I ten nejdokonalejší plán však může selhat během pár vteřin. Pokud letos zvládne malý vůbec s tatínkem odejít, když bude maminka ukryta, první cesta povede k sousedům. Nemohou jít ovšem pěšky za ručičku, to už v synovo světě znanená odchod za zábavou. Na nějaké hřiště, jak je zvyklý. Pokud vyjde z branky po svých, má to pouze tento důvod. Musí se tedy nést na manželovo ramenou, a i přes to se mu to nemusí líbit. Sousedé už musí čekat nachystaní venku a musí nastoupit náš nový systém Velikonoc. Den předem musí manžel obvolat každého, koho bude chtít se synem navštívit. S každým se musí domluvit, že osudný den už budou všichni nachystaní před zavřenými dveřmi, až jim zavolá, že už jsou na cestě. Místo pomlázky zavedeme pusinkovací tradici. Každé ženě a dívce, bude malý dávat pusinku. Za to dostane od manžela své milované bonbóny. Ženy to jistě ocení :-) S trochou štěstí se tento nový systém ujme, a manžel snad už příští rok prožije tyto svátky v klidu, a s radostí. Naši přátelé, rodina i sousedé jsou úžasní lidé. Chápou, pomohou a jsou šťastní, když je šťastný ten malý klouček. Snaží se spolu s námi, udělat naše světy lepší, barevnější i normálnější. S jejich pomocí se nám možná podaří oslava Velikonoc.
Jak to dopadlo Vám dám určitě vědět. Vy nám držte pěsti a samozřejmě i Vám všem přeji co nejkrásnější prožití těchto svátků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama