Děti úplňku

26. května 2017 v 8:00
Dokumentární film Děti úplňku by měl vidět úplně každý povinně. Je o rodinách s dětmi, které trpí těžkou formou autismu, někdy s přidruženou mentální poruchou. Těmto rodinám patří můj největší obdiv. Jsou to úžasní lidé, kteří denodenně bojují, trpí, tápou. Kdo se na tento dokument podívá? Lidé ve stejné, nebo podobné situaci a jejich okolí. Ostatních mnoho není. A to je chyba. Jen vstupne do životů těchto osob a podívejte se, jak vypadají jejich dny. Jak částečně vypadají naše dny. Ano, problémy má každý z nás. Tento se ale týká celého světa, většinové populace. Osvěty na toto téma je velmi málo, lidi to moc nezajímá. Dokument ovšem není dlouhý, moc času Vám to nezabere. Myslím si, že vidět je to nejmenší, co pro nás můžete udělat. Díky tomu můžete pochopit. Můžete vědět, že ne každé dítě je nevychované a rodič laxní. Můžete přijít na to, jak nás minimálně tolerovat, a to nám bohatě stačí.
Dokument poukazuje především na to, jak to opět v našem státě nefunguje. Sociální situace je kritická. Tyto rodiny nemají mnoho zastání a pomoci. Těžké případy nemají kam jít, rodiče si nemohou odpočinout. V dospělosti na tyto lidi nic nečeká. Jsou uvázaní na své rodiny a naopak. Nevím, zda se mám smát, nebo plakat, když slyším, že na potřebná zařízení nejsou dotace. Už fakt, že je potřeba dotací je smutný. Vypadá to přesně tak, že jelikož tyto děti a lidé státu přinesou velmi málo, nebo nic, nehodlá se o ně starat.
Tyto rodiny mnohdy bohužel prožívají peklo. Milují své děti. Stále to jsou ale pouze lidské bytosti, a ačkoli to zvládají, nemohou to zvládat. Znovu musím zopakovat, že si to nikdo z nás nevybral dobrovolně. Stejně jako ostatní, chtěli bychom pro naše děti také zdravý a spokojený život. Tohoto štěstí se nám bohužel nedostalo. Potřebné pomoci se nám nedostává. Pochopení se nám též nedostává. Za vše musíme bojovat. U všeho musíme trpět a vlastně nevíme proč.
Je 21.stoleti, věda pokročila, přichází se na většinu těchto poruch a nemocí. A lidé stále nejsou připraveni, nejsou schopni. Společně to změňme. Nahlédněte do našich někdy až krutých životů a zkuste pochopit. Nesoudit. Rodiny z dokumentu jsou statečnými bojovníky, kteří se musí doprošovat. Pomoc by přitom měla být automatická.
Mám doma autistu, nemá zatím těžkou formu tohoto postižení, ale stále je to autista. Nemáme to tak těžké, jako tito lidé, máme to ale také komplikované. Tento dokument jsem nejméně pětkrát musela zastavit a vydýchat. Ne proto, že bych nebyla připravená na to, co uvidím, ale pro lítost, obdiv, rozhořčení. Vy nejste připraveni na to, co uvidíte. Nejste připraveni na nás. S tímto dokumentem si můžeme být všichni o krůček blíž, a i to je účelem. My nikam nezmizíme, naopak, je nás bohužel stále více. Toto je to nejmenší, co pro nás můžete udělat. Děkujeme
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 srdecni-zalezitost srdecni-zalezitost | 31. května 2017 v 16:45 | Reagovat

Milá maminko (nikde jsem nenašla tvé jméno, tak proto to "blbé" oslovení), dokument jsem viděla a bylo mi při něm úzko.Naprosto jsem se dokázala vžít do situace těch rodičů, kdy na jedné straně své dítě hluboce milují a na druhé straně by ho občas nejraději udusili, protože nemají téměř žádnou pozitivní zpětnou vazbu svého počínání a pokud se nemůžou vyspat, tak je to naprosto vysilující. Mi kdysi stačilo, když jsem hlídala 5 dní mou matku s Alzheimerovou chorobou - všechno bych ještě přes den zvládla, ale v noci byla každou chvilku vzhůru, já tedy taky, ale na rozdíl od ní jsem pak dlouho nemohla usnout. A pak už jsem byla úplně agresivní. Taky mám spolužačku, která má dnes už dospělou hluchoslepou dceru, takže problémy, které zažívají rodiče autistů, zažívají i rodiče s jakoukoli jinou "blbou" diagnózou. Vím, kolik práce spolužačce dalo, aby je vůbec v Praze někdo bral vážně, protože takových dětí je v republice jen pár. A co to byla za hrůza, než jim sehnali nějaké chráněné bydlení. Všichni rodiče různě handicapovaných dětí procházejí obrovskou životní zkouškou a nám, kteří jsme v jejich blízkosti nezbývá nic jiného (pokud jim nemůžeme pomoci "fyzicky"), než je alespoň povzbuzovat, posílat jim hodně pozitivní energie, dodávat jim trošku životního humoru. Tak tohle všechno ti alespoň takto posílám. Fakt. A upřímně. Holka, drž se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama