Ztracená

19. května 2017 v 8:00
Nastane to v životě mnoha maminek a žen. Jsem správná maminka? Jsem správná manželka? Nejsem. Jsou to srdcervoucí otázky s jasnou odpovědí. Věřím, že spousta maminek na mém místě by to dělala stokrát lépe. Pláču, když už ani nemám slzy. Došly. Pláču tak moc a tak často, ale nemohu přestat. Přehrávám si různé situace, které bych v lepším, nevyčerpaném stavu udělala jinak. Jsou chvíle, kdy se utrhnu zcela zbytečně. To si přeci mé děťátko nezaslouží. Zaslouží si někoho mnohem lepšího, klidnějšího, vyrovnanějšího.
Když nemáte pomoc a oporu, je to stokrát horší. Jsou chvíle, kdy i já jsem naprosto sama, bez jakéhokoli pochopení. Místo pochvaly a povzbuzení přijde kritika. Jsem opuštěná, vyčerpaná a kladu si otázku, proč mé dítě nedostalo lepší matku. Proč můj manžel nemá lepší ženu.
I když se sebevíc snažím, nikdy to nebude dost. Pro nikoho, ani pro mě samotnou. Nejím, naspím, nemám náladu, je mi zle. Můj život je jako na drátkách. Na nekonečné houpačce a kolotoči. Když ani pro mě není žádná pomoc, nemohu vše zvládnout v klidu, s úsměvem. Vyčítám si vše, každou maličkost a vím, že nikdy nebudu dokonalá. Ale přesně to by si mí nejbližší zasloužili. Jsem ztracená. Lapená se svými děsy a nikdo mě z nich nevytáhne. Kolem mě je pouze černočerná tma a samé výčitky. Ptám se sama sebe pouze na jedinou otázku. Proč to nezvládám. Proč jsem sama, když vlastně nejsem sama? Proč pro své světlo v životě nedokážu být lepší?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama