Druhe dite

16. června 2017 v 8:00
Vždy jsem si přála větší rodinu. Alespoň tři děti své, jedno další adoptovat. Tato myšlenka mě nepřešla ani přes ošklivý porod, komplikace po něm, stresujícím obdobím potom. Zdali někdy budeme mít alespoň druhé dítě je nyní ve hvězdách. I přes hezká období máme ta ošklivá. I když je syn velice šikovný, stále mnoho věcí zapomíná. Jeho stav se neustále mění. Může se zhoršit, i zlepšit. Nikdy nám to nikdo s jistotou nepoví. Náš osud je nepředvídatelný, a s tím musíme žít.
S touto myšlenkou přichází dalších milion otázek, které mě děsí tak, že mnohokrát na toto téma radši už ani nemyslím. Co když bude další děťátko zdravé? Bude z naší strany zanedbané, když to první potřebuje větší péči? Nebo naopak, co když na něj budeme pyšnější? Jak se dají ustát dvě různé lásky, které by měly být stejné? Zdravé děti většinou opičkují, to by mohl být také jeden z problémů. Nápodoba různých způsobů chování toho nemocného, vyjadřování se pouze různými zvuky, nervové afekty. To vše může být problém.
Co když se narodí také nemocné? Zvládáme jedno, zvládneme druhé. Co když bude ale nemocné více? Co když bude nemocné mnohem více? Zvládá to spousta maminek. Vím, že bych to zvládla také. Otázkou je, zdali to chci zvládat. S jakoukoli formou autismu, jakýmkoli handicapem, nemocí, trpí celá rodina, celé okolí. S autismem a jeho těžkou formou trpí vesměs neustále.
Temnota, která žije s námi, není zatím neúnosná, není maximální. Nejsem si jistá, zdali bych to chtěla. Už tak není život moc růžový, pokud nejste miliardář, a nemáte hezké vztahy. Nevíme, co se v hlavičkách těchto dětí odehrává. Co když jsou nešťastné? Mnohdy jsme kvůli nim nešťastní my. Jsme nešťastní proto, že se snažíme, aby byly ony šťastné, ale jejich stav nám nedovolí vědět. Mnohdy nám nedokáží dát najevo své pravé pocity. Co když přivedu na svět úmyslně nový život, který se bude trápit.
Je to mnoho a mnoho otázek. Ani na tyto otázky nedokážu odpovědět. Momentálně vím, že můj syn není na takovou věc připravený. Uvidíme, jak mu to půjde ve školce, a podle toho se budeme rozhodovat. Mám ale strach. Velký strach, a ten mě nepřejde. Nesmím se zabývat všemi otázkami a přemýšlet nad nimi. Musím přemýšlet, až situace bude aktuální. Bude to velice těžké. Nevím, jak se rozhodneme, snad správně. Můj drobeček potřebuje celodenní péči, všechnu lásku. Nemohu mu to vzít.
Každé naše rozhodnutí s sebou nese milion otázek, měsíce plánování, stresování. Na většinu z nich nikdy nedostaneme pořádné odpovědi. Nevíme, co nám budoucnost přinese ani v jediné maličkosti. Opět bloudíme v našem životě, v našem světle, v naší temnotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 17. června 2017 v 14:54 | Reagovat

Tohle je jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě. Můj syn se narodil s jednou zakrslou ledvinou a dnes? Je z něj veliký sportovec. Ale tenkrát jsem  tohle samozřejmě nevěděla. Držím palce v rozhodování...

2 Míša z Plzně Míša z Plzně | 4. července 2017 v 14:19 | Reagovat

Mám 30-ti letého autistu aspergera. Sice IQ 132, ale sociální intelekt to je jiná káva. Diagnostikován až v dospělosti. Dříve to nepoznali. Dlouho se s tím potýkal, třeba 2 roky nevyšel z bytu. Teď si našel přítelkyni na vozíčku, stará se o ní a je spokojený.
Ale trvalo to.  

Mladší bratr je zdravý, ale pořád mi vyčítá, že bráchovi jsme více odpouštěli a víc se mu věnovali. Nemyslím si, že je to pravda, ale on to tak cítí.

3 Jana Š. Jana Š. | E-mail | 14. července 2017 v 20:37 | Reagovat

Sem napište komentář Bojim se také mít druhé, správně jste napsala, nejsem si jistá jestli to chci. Bojim se, co bude u porodu, po porodu, jak by tu změnu zvladl syn, autismus ovlivnil nás všechny. Nechci se dočkat toho, že mi druhé dítě bude vyčítat něco, co nedokážu ovlivnit! Takových věcí je s autikem moc, přímo nekonečno.
P.S. Dekuji za váš blog !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama