Nepřichází v úvahu

21. července 2017 v 8:00
Nemoc. Noční můra všech rodičů. Nelze si lehnout, odpočinout, vzít si neschopenku. V některých domácnostech se rodiče mohou vystřídat. Mohou požádat o pomoc prarodiče, nebo kamarády. U nás toto nelze. Dospěli jsme do stavu, kdy už syn někdy dokáže odejít jen s tatínkem a strávit s ním nějakou dobu. Nejde to ovšem vždy. Manžel má navíc náročné zaměstnání, dojíždí daleko a velice brzy vstává. Nechci ho tedy potom ještě nadměrně zatěžovat. Opravdu si vůbec nepamatuji, kdy jsem v nemoci odpočívala, natož ležela. Nemoc ale není to nehorší.
Nedávno mi již podruhé začala stávkovat záda. Není se zas tak moc čemu divit. Neustálé nošení patnáctikikového miminka. Nekonečné uspávání, práce na domě, práce v domácnosti. Hold se to na mě také podepsalo. Vydržím toho hodně, vydržela bych i toto. Když jsem ale sotva vstala z postele, bylo to špatné. Nezbylo, než aby se manžel uvolnil z práce a doma mi pomohl. Volno v práci má kvůli synovo vyšetřením každou chvíli. Nebylo tedy zrovna optimistické, brát si volno ještě kvůli mě. Naštěstí, z naší situací jsou tam velice dobře seznámeni, a tak s tímto zatím nemáme problém.
Problém ovšem přišel. Všechny situace se zvládnout jednoduše nedají. Nastala situace, kdy bych měla být poslána na menší zákrok do nemocnice. Pokud by se jednalo o jeden den, malý by to s tatínkem musel vydržet. Tři dny, což by byla minimální doba, už jsou pro mě ovšem neuskutečnitelné. O manžela se nebojím, ten by to jistě zvládl. Syn bohužel ne. Je na mě velice silně fixován. Stačí jeden nákup delší než dvě hodiny, a mnohdy u něj nastává panika. Nemohl by mě ani přijít navštívit, jelikož beze mě, už by neodešel. Nikdo z nás by nevěděl co prožívá, co se mu honí hlavou. Své myšlenky zná bohužel jen on sám, a nikdo se je nedozví. Jak s nimi pracuje je pro nás také velkou neznámou. Mohl by mít zrovna dobré období, a bez maminky to vydržet, nemohu se na to ale spoléhat. Mohly by opět nastat deprese, úzkosti, fixace poté ještě mnohem větší. Nechci takové věci riskovat. Pokud můj zdravotní stav nebude opravdu akutní, jde stranou.
Žádná naše situace není pouze situací. Je to jedna situace, nesoucí mnoho otazníků. I zde je milion otázek bez odpovědí. Nefunguje to tak, jak si řekneme, že to fungovat bude. Jak se žije jednoduchý život, bez sta komplikací denně, už nevím. Možná se mi ještě někdy poštěstí. Stále to není neúnosný život, ale stoprocentně šťastný mnohdy také není.
Tímto článkem se s Vámi na čas loučím. Letíme se synem k jeho milovanému moři, zde si budu užívat jeho užívání. Po příletu se na Vás všechny opět moc těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama