Letecky

18. srpna 2017 v 8:00
Několika měsíční strašák. Letecká dovolená s autíkem. Nikdy jsme s ním neletěli, a tak jsme počítali s nejhoršími scénáři. Sehnali jsme léky do letadla pro případ nejvyšší nouze, nakonec jsme je s sebou ale ani nevzali. Jsme proti těmto medikacím. Byli jsme rozhodnuti to za každou cenu nějak zvládnout. Pár dní před odletem chytil malý neznámou virózu. Horečky a stále horečky. Do poslední minuty jsme nevěděli, zda vůbec odjedeme. A scénáře byly díky těmto komplikacím stále horší a strašidelnější. I když ho horečky opustily, a to pouhý den před odletem, báli jsme se, že s příjezdem do takového horka opět vyskočí, a to by nebylo zrovna ideální. Tím spíše s naším děťátkem, a s většinou dost komplikovanými nemocemi. Museli jsme to však risknout. Byl bez teplot, vypadal v pořádku, a tak jsme jeli. Sice jsme byli dost nejistí a vystrašení, nakonec to bylo zbytečné. Poslední velké mínus byl brzký ranní odjezd z domu. Jakmile syna probudím, je neuvěřitelné zle. Při představě dlouhé cesty na letiště, na kterém s nevyspalým dítkem máte čekat další dvě hodiny, samotný let, trvající přes dvě hodiny, a další doprava na místo. Představy byly opravdu šílené. Nám naštěstí pomohla pouhá kartička. Kartička, na které se malý koupe v moři. Okamžitě věděl, o co se jedná. Pochopil, těšil se a vše nám opravdu neuvěřitelně usnadnil.
Na letišti jsme bohužel museli využít kartičku ZTP. První nekonečná fronta na odbavení by se díky našemu synovi stala pro všechny ještě mnohem více nesnesitelnou. Nevydrží čekat mnohdy déle, než pět minut. Maminky autíků jistě vědí, o čem mluvím. Nebylo by to příjemné pro nikoho. Celou frontu jsme tedy předběhli, šli poté ještě naposledy ven, a pak nás čekalo dvouhodinové kouzlo letiště. Velký prostor syn miluje. Opět to nebyla taková tragédie. Běhali jsme sem a tam. Celou situaci nám občas trochu komplikovala jen synova únava, ale stále se to dalo zvládnout. Horší komplikací bylo jeho nepochopení. Věděl, že ho čeká moře, nevěděl však, že se k němu musí dlouze dostat. Nevysvětlitelná věc pro našeho prďolu. To byl jediný větší problém celé cesty, který jsme díky bohu vždy vyřešili. Někdy dříve, někdy později, ale zdárně.
Do letadla jsme moc nespěchali. Sedět tam bůh ví jak dlouho by určitě nevydržel. Nastoupili jsme tedy jako poslední, tudíž jsme dlouho do startu nečekali. Díky brzkému vstávání nám malý okamžitě usnul a prospal něco málo přes hodinu. Další ulehčení situace. Po probuzení nás čekal opět menší problém. Z okénka už bylo vidět to vysněné moře. Čekala nás ovšem ještě hodina a půl cesty. Syn vodu nesmírně miluje. U moře byl již loni. Větší radost nikdy neměl. A tak chtěl okamžitě vystupovat, a ty kouzelné vody prozkoumat. Pustili jsme mu pohádku na přenosném DVD, a opět se to dalo vydržet.
Po příletu bylo vše docela rychlé, s přehledem jsme vše zvládli. Čekala nás sice ještě hodina jízdy autobusem, ale jízdu jakéhokoli stylu syn opět miluje, a tak to byla zábava. Cesta zpět byla ta samá báseň. Vše proběhlo nad naše očekávání. A nejsme jediní. Je mnoho autíků, dokonce dětí s ADHD, kteří zvládají tento druh cestování bez větších problémů.
Pro rodiče našich jiných dětí mám tedy radu. Pokud Vás čeká první, velké cestování, co nejlépe se připravte. Nechte si napsat medikaci, pro případ nejvyšší nouze. Vemte oblíbené hračky, dobroty, zkrátka vše, co by Vám mohlo pomoci. A moc se nestresujte. My jsme zjistili, že náš autík miluje cestování všeho druhu. Byla to naše první, letecká dovolená, a zdaleka ne poslední. Zpočátku byla přeplněná stresem a obavami, vše zcela zbytečně. Hezčí dovolenou jsme ještě nezažili. Doufám, že Vás čeká ta samá krása. Tímto Vás všechny opět zdravím, a těším se každý nový pátek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama