Zevnitř

22. září 2017 v 8:00
Dnes budu psát o velice důležitých lidech tohoto světa. Jsou to lidé, pomáhající ostatním, na úkor svého osobního života, na úkor své rodiny. Vykonávají přetěžkou práci, mnohdy nad rámec svých povinností, za málo peněz, za žádné ocenění. Ochuzují své životy a životy svých blízkých, aby mohli pomoci. Svět o nich moc neví. Téměř se o nich nemluví, ani nepíše. Zachraňují náš svět, ale jsou zapomenuti. Řeč je o pracovnících v ústavech s mentálně postiženými. Možná si myslíte, že víte, co taková práce obnáší, opak je však pravdou. Pokud jste to nikdy nedělali, nezažili, vědět to nemůžete. Zkuste takové zařízení navštívit na hodinu. Jistě se to na Vás velice silně podepíše. Je to velice psychicky i fyzicky náročné. A jsou lidé, kteří by tuto práci dělali moc rádi, ale dělat ji nemohou. Zrovna po psychické stránce to nezvládne jen tak někdo. Já sama bych toto dělat nemohla, přesto, že bych to dělala ráda. Není to ničí vina. Někdo na to má, někdo na to nemá. I proto je takových pracovníků velice málo, a každý z nich je obrovskou perlou.
K takové práci je především potřeba obrovské srdce, nekonečná trpělivost, odhodlání a odvaha. Znalosti jsou samozřejmě nezbytné. Potřeba je alespoň rekvalifikačního kurzu v sociálních službách. Co si ale budeme povídat. Ani čtyři vysoké školy Vám nedají takové informace a zkušenosti, které zde potřebujete. Každý z těchto pacientů je originál. Nenajdete ho v žádné knize, ani skriptech. Praxe, to je pravý učitel. Čím větší, tím lepší. Praxi nenahradí vůbec nic.
Tuto práci vykonávají především ženy. Důvodem může být naše větší empatie, větší citlivost. Podle mě, se takových najde i mnoho mužů. Logicky se do této práce nepohrnou. Stále mnoho lidí zastává názor, především jsou to muži, že právě jejich pohlaví má živit rodinu. Z platu tohoto pracovníka by ji uživit nedokázali. Tudíž, fyzická námaha s těmito klienty zůstává na něžnějším pohlaví. Není sranda uklidnit například devadesáti kilového může, který se dostane do záchvatu, nebo afektu. Nebo přebalovat korpulentnější osobu. I proto jsou tyto pracovnice obdivuhodné.
Jste zvyklí na pracovní přestávky? Představte si, že během Vaší pauzy na svačinu za Vámi neustále chodí lidé, kteří něco potřebují. Pokaždé je musíte vyslechnout, minimálně jim poradit, nebo se každou minutu zvednout, a jít jim s něčím pomoci. Přesně takhle to chodí v těchto ústavech, kde jsou dvanáctihodinové šichty. Nemáte ani minutu klidu. Většině těchto pacientů nemůžete oznámit, že nemáte čas. Někteří z nich nemají takový rozum, aby to pochopili. Musíte se jim věnovat stejně plně, jako malým dětičkám, i když se jedná o úplnou banalitu ve Vašich očích. V jejich představách to může znamenat konec světa. Hladové miminko také nepochopí, že máte momentálně přestávku. Do práce navíc tito lidé chodí dřív, kvůli přípravám. Také odchod je pozdější, kvůli kontrolám všech klientů. Celkem hodina navíc, kterou nikde na výplatní pásce nenajdete.
Pracovníci musí být neustále ve střehu, připraveni na cokoli. Ve vteřině si musí poradit s nepředvídatelnou situací. Musí být schopni okamžité reakce, adekvátní odpovědi, rozumnému odvedení pozornosti, a mnoho jiného. Jejich klienti jsou pro většinu z nich téměř jako rodina. Starají se o ně, vyslechnou a povídají si. Vezmou je na výlet, na procházku. K něčemu se je snaží vést. Snaží se je něco naučit. Jsou na ně pyšní za každý úspěch.
Dnešní doba je především o penězích. Bohužel. Bez nich se nenajíte, nemáte kde spát, nemáte se do čeho obléct. Tato práce je konána lidmi, kteří vědí, do čeho šli. Vědí, co je čeká, a naopak nečeká. Vědí, že platové ohodnocení není dostačující. Že pracovní doba, a náplň práce je mnohdy na sebevraždu. Že budou neuvěřitelně trpět, a radovat se zároveň. Stejně se nevzdali. Stejně, bez ohledu na stovky negativ dělají svou práci, dělají jí rádi a s radostí. A i přes to, že chodí domů zničení, vyčerpání, se stovkami hlasů v hlavě, ráno vstanou, a jdou s úsměvem pomáhat.
Jsou velice důležití, velice nepostradatelní. Starají se o jiné, když už to nikdo jiný nezvládne. A nemůžeme to mít zazlé vůbec nikomu, komu došly síly. Je to opravdu moc náročné.
Vám všem, jste úžasní. Mnohokrát děkuji své přítelkyni, která mi poskytla částečné informace. Patří Ti můj velký obdiv, a velký dík, stejně jako ostatním lidem, kteří jsou jako Ty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama