Adrenalin

27. října 2017 v 8:00
Netuším, zdali láska k adrenalinu, patří nějakým způsobem k projevům autismu. Vím, že autisté se třeba velice rádi točí dokola, pohupují se ze strany na stranu, a podobně. Náš miláček miluje adrenalinové zážitky. Čím rychleji, nebo výše, nebo vzhůru nohama, tím lépe. Čím je zážitek nebezpečnější, tím větší sranda.
Od jakživa miluje výšky. Jako malinký začal vylézat na parapety, a vydržel si na nich hrát hodiny. Není pro něj problém vylézt na vrchol žebříku, nebo na rozhlednu s roštovou podlahou. Jednou se dokonce vztekal, že jsme ho nenechali jít z půdy na střechu. Velice rád tráví čas na parapetech terasy, nebo altánu. Ani linka není chráněna před touto zábavou. Je to jeho milovaná činnost, doprovázející nás od prvních, sebejistých krůčků. Je velice obratný, a tyto situace výborně zvládá. My jsme se s tím naučili žít. Nebudeme ho odnaučovat něco, co k němu zkrátka patří. Ani by to nešlo, to mohu říci s jistotou. Pro syna je to automatická věc, jako pro Vás například ranní čištění zůbů, nebo ranní káva.
Miluje houpání. Na čemkoliv, kdekoliv. A jako každé dítě, miluje hlouposti. Čím větší, tím samozřejmě lepší. Jednou z nich je houpání s naší pomocí. Chodí si o ni říkat sám, a většinou ji děláme několikrát denně. Chytneme ho s manželem za ruce a nohy, a houpeme. Takto mu to stačilo několik měsíců. Čím je ale větší, tím větší potřebuje nebezpečí. Dnes už mu tedy nestačí dělat tuto věc jednoduše. Chytneme ho každý za jednu nohu a ruku, a při houpání se malý zaklání, až je v docela rovné pozici, hlavou dolů. A to je teprve ten pravý odvaz. Tuto činnost si syn nastavil i jako svůj rituál. Přestože si neuvěřitelně dobře pamatuje místa, a cesty, tam, kde se mu opravdu moc líbí, musíme ho pohoupat. Nevím, z jakého důvodu to vyžaduje. Naší dedukcí je, že zkrátka toto místo nechce zapomenout, proto ho musí takto pokřtít.
Točení. Také kdekoliv, také na čemkoliv. Další milovaná činnost. Normální točení na kolotoči ovšem nepřichází v úvahu. Musí být velice rychlé. Musí cítit pořádný tlak, jinak je to zkrátka nuda. Sám si umí naznačit, že točíte stále ještě málo. Tlaky do hlavy, to mu podle nás dělá tak dobře. Potřebuje cítit mnohem intenzivněji, než já, nebo Vy. Doma se vydrží točit na židli celé hodiny. I projev radosti doprovází točení se. Projev hry stejně tak. Na pouti se na malém řetězovém kolotoči točil půl dne.
No, a když už jsme u pouti. Vrtulníčky? Mašinka? Tyto akrakce jsou minulostí. Nejlepší jsou horské dráhy, nejlépe, kdyby byla možná centrifuga. Naše pouť malému stačila, s těmito atrakcemi, na které by vlastně ještě ani neměl. Byli jsme ovšem v Itálii, kde jsme navštívili zábavní park Mirabelandia. Naše pouť je nesrovnatelná s tímto parkem. Adrenalin na Vás dýchá už z reklamního letáku. Proto od té doby normální pouť nemá moc velký úspěch. Synek poznal, co je pravý adrenalin. Naše už mu nestačí.
Proč to tak má? To se znovu pouze domníváme. Má rád nebezpečí, šimrání v bříšku, tlaky a stavy, které jsou mnoha lidem nepříjemné. Takto to má nastavené od svého narození. Patří to k němu, jako ke mě mé modré oči. Nepočítáme s tím, že ho to někdy opustí. My už s tím pracovat umíme, ostatní to musí akceptovat. Někdo se musí naučit, že v jeho světě to takto funguje. Jiní se musí naučit zavírat oči. Náš svět tvoří jiné věci, než světy obyčejné. A to ve všech směrech. Museli jsme se naučit to přijmout, jinak by nikdo z nás nebyl šťastný. Autismus nezmizí. My se musíme naučit, že s námi bude stále. Musíme vycházet vstříc mnoha věcem, a i tato k nim patří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama