Všem, jihž se to týká

26. ledna 2018 v 8:00
Říká se, pokud jsi nikdy nešel mou cestou, nesuď mě. Že mě, nás, odsuzují lidé na ulici, je normální. Na to jsem si zvykla, a pokud to někdo opravdu nepřežene, je mi to jedno. Co ale přes srdce nepřenesu je odsuzování lidí z našeho bližšího, či blízkého okolí. Tím spíše od lidí, kteří nedokázali téměř nic v žádném ohledu. Od lidí, kteří s námi nestrávili skoro žádný čas, a nemají ani tušení. Nemají dostatek informací, nechápou toto postižení, neznají tento svět. Mého syna pravidelně nevídají, neznají jeho potřeby, nerozumí jeho vyjadřování. A přesto tu jsou. Ne, že bych se divila, lidská blbost kvetla vżdy a všude. Pro mnoho lidí je přirozené řešit životy ostatních, zřejmě jsou tím vlastním znudění. A úplně nejlépe, řešit je s ostatními, a ne s Vámi. Je pravdou, že všichni okolo jsou vždy chytřejší, u nás to není vyjímkou.
Každý autista je zcela jiný. To, že nese stejnou nálepku diagnózy ještě neznamená, že jsou stejné postupy, rituály a chování. To ví každý člověk, který se o toto téma zajímá jakýmkoli způsobem. Kdo se nestará o takové děťátko, nemá ani tušení, čím vším si musíte každou hodinu projít. Není to běžný život, a už vůbec není lehký. Mnohdy nespíte celé měsíce, z plánované návštěvy odcházíte hned ve dveřích. Naopak, při návštěve u Vás doma se od drobečka často nesmíte hnout. Jíte o půlnoci, sprcha je přepych, stejně jako čas pro sebe samé. Je toho mnoho, a žádná věc neprobíhá normálním způsobem, ač se to může na pohled tak jevit. Lidé nevidí, kolik příprav, postupů a stresů obnáší každý jeden úkol, každá činnost. Vidí pouze nemluvící, pobíhající dítě, které vypadá spokojené. Často tomu tak ale není. I náš projev vzteku někdy vypadá jako smích. Nezkušený to ale nepozná. Nevidí ty maličkosti, které jsou tak důležité. Neví, a nechápe, že normální přístup k čemukoli je zde nemožný. Že ke všemu se musíme dopracovat složitou, dlouhou cestou, a časem je většina věcí stejně zapomenuta.
A tito lidé jsou schopni mě soudit. Soudí mou neschopmost, špatnou výchovu, nevýchovu. Tito lidé mají děti zdravé. Mnohdy je ani přesto nezvládají. Co však zvládají dokonale je posuzování a odsuzování života, který je s tím jejich naprosto nesrovnatelný, a to ve všech směrech. Všechny tyto lidi k nám srdečně zvu. Máte u nás dveře otevřené. Sbalte se, a doražte, já si ráda od všeho konečně odpočinu. Ráda se podívám, jak se to vlastně dělá správně. Jak dokážete odhadnout každé přání, jak se dokážete poprat s každou náladou a záhadou. Jak hravě zabavíte hyperaktiva, který se téměř zabavit nedá. Jak budete v klidu a pohodě objíždět návštevy, a vysedávat po kafíčkách. A mám tu pro Vás ještě vzkaz. Proto, že beru ohledy na své nemocné dítě, které nehodlám zbytečně stresovat, a tím pádem vlastně stresovat celou rodinu, nejsem špatná matka. Špatní jsou podle mě ti, které tato skutečnost ani nenapadne. Je to komplikovaný človíček se speciálními potřebami, a kvůli nikomu ho nebudu násilím předělávat a vystavovat ho pro něj nepříjemným věcem, jen proto, aby byli ostatní spokojení. Jsem tu pro něj, a pro jeho snadnější život, ne pro Vás. Příště, až se nebude někomu něco zdát, nastudujte si podrobně hromadu informací, poznejte mého syna, a teprve potom přijďte zamnou, a mluvte o věcech, které se Vám nelíbí, a pro které ale máte samozřejmě přijatelné řešení. Věřím, že to bude hračka pro každého, komu to připadá snadné. Jinak buďte tak hodní, a neřešte můj život. Tím spíš, když v tom Vašem je opravdu spousta věcí k řešení. Velice děkuji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mamtaky mamtaky | 23. března 2018 v 14:16 | Reagovat

DĚKUJI. Máme to velmi podobné :(

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 29. března 2018 v 20:08 | Reagovat

Je to přesně tak. Nemá cenu se trápit pro nevědomost druhých.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama