Když to nejde

16. února 2018 v 8:00
Jedním z našich mnoha nepřátel jsou i rozbité věci. Jedná se o hračky, o stéblo trávy, o kus papíru. Spadá sem každičká věc, která se dá jakýmkoli způsobem poškodit. Tento problém máme odjakživa, liší se pouze míra reakcí našeho syna. Je malý, nechápavý, a postrádá patřičný cit. Z počátku byly tyto situace obrovským problémem. Jeho hlavička nedokázala pochopit, že něco, co ho dokázalo bavit i několik hodin, je najednou jiné. Pro něj neúplné, neodpovídající jeho momentálním potřebám. Většina věcí se dá opravit. Ať už na pár okamžiků, nebo na delší dobu. Vyžaduje to ovšem určitý čas. Tento čas doprovází zoufalé, hysterické scény. Zřejmě představy, že už tyto věci neuvidí, nebo narušení rovnováhy v jeho očičkách, tyto scény vyvolávají. Čím je syn starší, tím kratší je i doba tohoto vřískání, pokud nemá špatnou náladu. Byly ale doby, kdy už jsem s ním nechtěla ani chodit ven, kde jsme prakticky denně.
Mívali jsme travní období. Stéblo trávy, nebo slámy, větývka ze stromu, stonek květiny v kombinaci s kamínkem. Jedině takto jsme pobývali venku asi tak přes rok. Pro nás normální věc, která nevyžaduje velkou pozornost. Pro syna jsou to tvary, zaoblení, rohy, barvy, různé pocity při doteku, a mnoho a mnoho dalších věcí. Jsou to ale většinou věci chatrné, a tak se často zlomily, nebo přetrhly. Kamínek vypadl z ručičky, a byl oheň na střeše. Syn má odjakživa oko na takové věci, a tak snadno rozpozná, když mu nabídnete tu samou věc, ovšem zcela jinou. Nepřijme nové stéblo, ani nový kámen. Pozná, že ho chcete oblafnout. A tak scéna střídá scénu, a pokud ho nezaujme něco jiného, máme všichni smůlu, hysterie neustoupí. Dnes jsou tyto zájmy za námi. Alespoň v takové míře, jako byly kdysi. Dnes se tento problém týká především knih, plastových hraček a podobně. Dnes nám dokonce i přijde daný předmět dát. Tím nám dává najevo, že je něco v nepořádku. Čas na opravu nám ale stále moc nedopřeje. Tím spíš, pokud byla s danou věcí opravdu zábava. Pokud mu není předmět ihned vrácen v pořádku, ve vzteku zahodí i druhý, který musíte najít v co největší rychlosti. Stále mu nemůžeme vysvětlit ty důležité věci, díky kterým by to pochopil, jako to vysvětlíte dětem normálním. Tyto chvíle jsou peklem, a díky nim většinou veškerá zábava končí.
Kniha se dá zalepit izolepou. V naší domácnosti je tato pomůcka nepřítelem. Nepatří na místa, kde předtím nebyla. Je to nevítaný host, a je mu to řádně vysvětleno, když se někde objeví. Roztrhané papíry nemůžeme slepit dohromady. Musíme přečkat nekonečný řev, a jediné, co nám zbývá, je utěšovat. Rozpadlý bonbon, lízátko, sušenka. To vše je spouštěč negativních emocí. Vše má u nás doma své místo, a jasnou, nezaměnitelnou podobu. Nelze nic předělat, nebo vyměnit. Pro syna neštěstí, pro nás stres, pro většinu lidí normální, obyčejná věc. Nelze mu to vyčítat, zazlívat, i když se samozřejmě i my někdy utrhneme. Tyto situace jsou neuvěřitelně vypjaté, a ne vždy vydržíte být v klidu. Jsou ale součástí našeho syna, jeho stavu a způsobu myšlení. Nemyslí to zle. Vyjadřuje své obavy a svou nespokojenost. Hroutí se mu jeho svět, který byl před nepatrnou chvílí zcela dokonalý, a on neví, co bude dál. Tyto nedokonalé situace nás navštěvují denně, a pokud někdy ustanou, bude to až za pár let. S každou další, která se objeví jsme o něco málo starší, ale klidnější. Je to další podoba našeho života a života v něm.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie Brezikova Marie Brezikova | E-mail | 20. února 2018 v 9:30 | Reagovat

My jsme tohle měli stejné rozlomil se třeba banán a řev teď je to naštěstí za námi. 😊

2 rydlzdenek rydlzdenek | E-mail | 16. března 2018 v 8:16 | Reagovat

Úsměv ! Ano, je to tak,
Pěkně napsáno, palec nahoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama