Ničitel

30. března 2018 v 8:00
Nevím, zda je nadměrné ničení věcí součástí autismu. Vím ale, že tímto talentem mnoho autíků vyloženě oplývá. Každý jednou za čas něco zničíme. Chtě, nechtě, je to nevyhnutelnou součástí života. U nás doma je ničení věcí pravidelnou záležitostí. Minimálně jednou denně náš miláček něco přetvoří. Někdy záměrně, někdy neúmyslně. Trvalo dlouho, než jsem si na to zvykla. Dnes se snažím, vidět tyto situace podobně, jako on. Beru je jako součást mého, originálního děťátka. Manžel se do této fáze teprve dostává. Zda bude někdy schopen tyto skutečnosti přijmout, je zatím otázkou. Myslím si ale, že se k tomu dopracuje. Chce to další čas, a pochopení, které se musí pro změnu dostavit na druhé straně.
Rozbitý monitor od pc, mobilní telefony, teploměry. Zničený nábytek, suvenýry z dovolených, fotografie. Rozlámané hračky, květiny, propisky, dokonce žaluzie na oknech. Synovi neunikne žádný předmět. Všude se dostane, a vše, co ho zaujme, vyštrachá. Jeho pozornosti není uchráněno vůbec nic. Měl období, kdy v době našeho spánku vyšplhal přes ne zrovna levnou klec našich papoušků, na ručně vyrobené akvárium pro rybičky. Naštěstí neprasklo. Prohla se však celá horní deska. Veškerá, dokonalá práce mého muže byla zmařena v několika minutách. Stejně tak dekorační samolepy, zdobící nad akváriem naši zeď, byly v momentě pryč. Když už je řeč o zdích, nepoznali byste, že jsou natřené pouhý rok. Všude jsou zapatlané, nebo obouchané. Velká zábava probíhá na předokeních parapetech. Zde tedy není v bezpečí nic, stejně jako ve všech skříňkách. Žaluzie na oknech již neslouží k zatažení. Do půle jsou vyrvané. Představují hodinovou zábavu. Náš poklad má doma své relaxační místo. Vybral si ho sám. Chodí na něj odpočívat, hrát si, ukazuje ho svým neživým kamarádům. Nachází se v koutě obývacího pokoje. Jedná se o počítačový stůl, s veškerým příslušenstvím. Monitor už vlastníme čtvrtý. Tiskárna každou chvíli zlobí, protože jsou v ní malého hračky, které zde s velkou zálibou ukrývá. Mobilní telefony, ačkoli je nepoužívá, jsou u nás spotřebním zbožím. Nábytek, kupovaný před rokem, vypadá jako deset let používaný. Dokonce nám chybí kus lišty ve sprchovém koutě, protože je velice fascinující. Dodnes jí má ve svých hračkách, a mnohdy s ní vydrží hodiny. V místnostech, které nejdou zamknout, musíme mít přelepené vodní baterie, jinak hrozí vodní nebezpečí. Je to jen zlomek všeho, co je v naší domácnosti opět jinak.
Naše děťátko má velice neobvyklé zájmy. Zkoumá vše, co se zkoumat dá. Nerozbíjí věci úmyslně. Jen se k nim neumí patričně chovat, protože to stále nechápe. Samozřejmě vysvětlujeme, zakazujeme, a snažíme se najít vhodná řešení. U autismu to znovu není jednoduché. A jsou tu zase lidé, kteří zcela nechápou synovi potřeby. Neví, co tyto zájmy představují v jeho světě, a mou výchovu považují za benevolentní. Do tohoto světa je potřeba se ponořit. Stále ho zkoumat. Musíte vidět, abyste mohli vědět. Tak to dělám já. Rozbitá věc zamrzí. Ať už drahá z finanční, nebo citové stránky. Stále je ale důležitější ten malý život, který potřebuje pomoci. Můj malý ničitel má umožněno být tím, čím je. V mezích normy samozřejmě. A já jsem moc ráda, že jsem schopná mu to umožnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama