Pravidla

9. března 2018 v 8:00
Dnes, když k nám zavítá návštěva, je vše zcela jinak. Většinou je to synem organizovaná, spořádaná akce. Kdo se k nám chystá, jde sem s vědomím, jak se věci mají, a jak to zkrátka musí být. Synchronizace, pořádek a organizace momentálně naše dítě ovládají. Všude je buď tma, nebo světlo. Vše je buď otevřené, nebo zavřené. Všichni musí být ve stejné místnosti, a když je opravdu dobrý den, tak i ve stejné pozici. Všichni musí buď sedět, nebo stát, nesmí tomu být jinak. Týká se to pouze dospělých, a větších dětí. A vlastně to tak bývá i v případě opačném. Pokud se my dostavíme k někomu domů, pravidla zůstávají většinou stejná.
Náš autík neskládá hračky do řady, většinou nemusí mít vše na stejném míste. Alespoň prozatím. Pořádková pravidla platí v jeho světě především u živých bytostí. Často nás s manželem staví těsně k sobě, a pozoruje odchylky našich těl. Je to ohromná zábava. Stejně tak to provádí s návštěvou. Uspořádává si nás do těsného kruhu, a nikdo nesmí opustit své stanoviště, jinak nastává panika. Od malička ho fascinují geometrické tvary, a tvary všeobecně. Co vše vidí při těchto akcích nám ještě není zcela známo. Je to pro něj ale zřejmě velice důležité. Pravidla se začala týkat i procesu oblékání. Dříve syn nesnesl ponožky. Stále si je svlékal, a nechtěl je na nožičkách za nic na světě. Bylo mu úplně jedno, zda je doma, v dětské herně, nebo u někoho na návštěvě. Dnes pro změnu nesmí chybět. Ani spát bez nich nedokáže. Jakmile mu obléknete jednu část těla, musí být oblečený celý. Stejně tak to platí při svlékání. Je opravdu zoufalý, když chybí kus oblečení na jeho tělíčku. Šíleně panikaří a situaci dokáže vyřešit pouze tím, że se zkrátka celý svlékne, nebo nám chybějící kus podá, máli ho na očích.
Někdy jsou tyto situace vtipné, někdy zoufalé. Tak či tak, jsou důležité. Nevíme, co změnilo pohled našeho synka na tyto věci. Není nám známo, proč jsou zde pravidla na prvním místě, když celým domem vládne hrozný nepořádek, což způsobují jeho vášnivé hry. Uklidit tento binec zabere pár hodin, je to ovšem nezbytný proces. Jeho hra spočívá v rozhazování věcí, rochnění se v nich a vybírání určitých hraček do párů. Pokud by tedy ráno nenašel své hračky srovnané, byl by opět zoufalý. I v tomto nepořádku má svůj vlastní pořádek. Má v něm svá vlastní pravidla. Pro nás neznámá, pro něj klíčová. My je opět respektujeme, snažíme se v nich zorientovat. Zatím marně. Snad přijde fáze pochopení na straně naší, i na straně našeho synka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama