Samota

16. března 2018 v 8:00
Autismus je odvozen od řeckého slova autos, což znamená sám. Tento handicap je proslulý samotou. Postižení odmítají kolektiv, chtějí trávit čas převážně o samotě, zavření ve svých světech. Není to pravidlem u každého. Už jsme si říkali, že na celém světě není jediný, stejný autista. Platí to však převážně. Můj syn není vyjímkou. Tuto potřebu nemá tak často, jako kdysi, i tak se jednou za čas ozve. Může to být jednou za tři měsíce, nebo třikrát do týdne. A co si budeme povídat, čas sám pro sebe potřebuje občas každý z nás. Všichni toužíme po chvíli klidu jen s vlastní osobou. Odpočinout si od všech, a od všeho. Být pouze se svými myšlenkami. Můj malý potřebuje čas od času pauzu ode mě, od úkolů a běžného světa, který na něj klade mnoho nároků. Nebo má jen chuť utéct z tvz. všednosti, do svých fantazií. Tuto potřebu mívá celý den, pár hodin, nebo třeba po půl hodinách s přestávkami. Ať tak či tak, dnes to respektuji.
Z počátku to pro mě bývalo dost těžké. Než jsem pochopila, že se můj poklad nenudí, a netrápí se těmito pocity, trvalo to pár let. I já jsem byla v jiném životě nováčkem, a na spoustu věcí se nedá přijít okamžitě. Trýznily mě myšlenky, že mé snahy o jakoukoli zábavu jsou úplně zbytečné a dokonale přehlížené. Stále se mi zdálo, že musím dělat něco špatně. Znovu mě trápila role špatné, neschopné matky, která nedokáže uspokojit svého broučka. Dnes, po mnoha zkušenostech vím, že to tak není. Dokola se snažíme vytrhnout tyto děti právě z jejich světů, a dostat je do těch našich. Nikdy se nám to nemůže úplně podařit. S touto potřebou se narodily, je to pro ně přirozené. Potřebují být se svými vlastními fantaziemi, které je naplňují a uspokojují. Bez nich budou nervozní, roztěkaní a neúplní.
Naučila jsem se nechat synovi jeho vlastní prostor, pokud tuto potřebu jeví. Je pro něj důležitý, a já na tom nevidím nic špatného. Nepřesvědčí mě ani odborné rady profesionálů, kteří tento názor nesdílí. Jiný se narodil, jiný je a bude, a já mu nemohu vzít vše, co on sám tak potřebuje. Díky čemu je svůj a spokojený. Nehodlám trhat jeho osobnost, aby splňoval určitá kritéria, která jsou očekávána společností. Každý máme něco svého, čeho se odmítáme vzdát. Pokud by nám to bylo sebráno, nebyli bychom spokojení. Proč to dělat ostatním? Každý sníme, máme různé představy a zájmy. Tak to má můj syn se svým světem. Prožívá zde neuvěřitelné příběhy a dobrodružství. Plní si zde své sny a fantazie, a díky tomu může být tím, čím je. Je to jeho součást, tvořící část jeho osobnosti. Je mu dopřáno to, co potřebuje, a z mé strany konečně pochopeno, že to tak zkrátka bude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama