Špatné zprávy

13. dubna 2018 v 8:00
Dnes otevřu tajemnou komnatu. Dveře, které neměly být nikdy odemčeny. Odhalím tajemství, která znají pouze mí nejbližší. Jsou strašidelná, plná paniky a nehezkých pocitů. Pro změnu jsou součástí mě, přesto ovlivňují celou rodinu. Ani můj zdravotní stav není zcela neposkvrněn. Tak jako mnozí z Vás, mám i já, svá trápení, která mě provázejí každodenní cestou.
Pominu vrozenou vadu, díky níž mi nikdy nemělo být přáno mít vlastní děti. Jak to celé dopadlo dnes už všichni víme. Velice omezující v životě plném stresů, je však před pár lety, nalezená cysta. Nachází se v mozkomíšním kanálku, a mimoto, že způsobuje téměř každodenní, nesnesitelné bolesti hlavy, je také velice nebezpečná. Může se kdykoli zvětšit, prasknout, a bohužel, znamenalo by to konec. I já jsem pravidelně sledována odborníky, kteří jsou mnohdy vystrašenější, než já sama. Velmi často jsem nucena polikat silné léky, které už bohužel, kvůli pravidelnosti konzumace nezaberou pokaždé. Ničím si své tělo, a zřejmě zkracuji svůj život. Pokud ovšem nebude můj stav úplně akutní, do své hlavy si řezat nenechám. V tomto ohledu nevěřím žádnému lékaři, ani kdyby tyto zákroky prováděl několikrát denně. Každý den tedy nebojuji pouze s neznámem ze strany mého děťátka. Bojuji i s tím svým, které mě může zkolit v pouhé vteřině. Stejně jako můj úžasný muž, kterému tato situace přináší další, velké starosti. Každý, komplikovaný den, doprovází bolesti a strach. Už jsem na to tak zvyklá, že mi to přijde normální. Což by se mohlo stát nebezpečným.
Nedávno jsem obdržela další, špatnou zprávu, a to, že mám možná rakovinu. Na prvních pár hodin se mi zhroutil celý svět. I když jsem byla připravená popřípadě bojovat s touto zákeřnou nemocí, všichni víme, že člověk může chtít bojovat sebevíc, ale nemusí to být k ničemu. S mým štěstím, jaké mívám, jsem byla smířena s nejhorším. Každého z nás čeká smrt. I když jsem byla nešťastná, brala jsem to, jak to je. Stále jsem však měla před očima mé dvě největší lásky. Tu malou, která by chudinka vůbec nepochopila, kam jsem se poděla. A tu velkou, která by najednou byla na vše sama. Pro oba mé chlapy by to bylo velice těžké. Syn se s manželem není schopen ani najíst, natož každodenně fungovat. Na vše má svůj zvyk, a tak to musí být. V jeho životě by to nebyla pouze ztráta milované osoby, ale i o dost těžší život. Pět dlouhých dní jsem žila s odpornými představami, a myšlenkami se ztrátou milovaných osob.
Říká se, že v nouzi poznáš přítele, a tak to také bylo. Nejen, že jsme zažívali menší muka, znovu se protřídil okruh našich přátel, a rodiny. Sice pouze nepatrně, ale bohužel se našlo pár jedinců, kteří neprojevili ani minimální zájem. Nenapsali, nezavolali, nikterak se nezajímali, ani nepomohli. Kdyby to nebyli lidé z rodinného kruhu, neřešila bych to. Od rodinných příslušníků však čekáte alespoň minimální podporu, a ta nedorazila. Možná vypadám sobecky, sebestředně, nebo rozmazleně, ale se všemi souvisejícími okolnostmi jsem se zkrátka rozhodla, změnit i já svůj přístup k těmto lidem.
Žádná rakovina naštěstí není. Výsledky jsou v pořádku, a mě se šíleně ulevilo. Co ale není, může nás kdykoli potkat. Tuto komnatu jsem otevřela veřejnosti pro uvědomění. V životě to nemá lehké téměř nikdo. A nikdy nevíme, kdy budeme nuceni odejít. Já žiji život na plno. Totéž dopřávám i svému synovi. Přes všechny překážky a komplikace. V našem životě jsou lidé, o které se můžeme opravdu opřít, když je potřeba. Nepotřebujeme to často, ale jednou za čas je to v našem, jiném životě, docela příjemné. Žijte také tak. Buďte s těmi, kteří za to stojí. Nenechte se omezovat hloupostmi, a zbyzečnostmi. Buďte tu vždy pro své nejbližší, a co nejvíc si všichni užívejte. Hlavně o tom má život být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama