Výlety

27. dubna 2018 v 8:00
Pokud nejedeme k vodě, výletní akce se týkají spíše nás. Jsme aktivní, a popravdě, často potřebujeme alespoň malou změnu. Syn rád cestuje, což je naše výhoda. Skutečnost, že vyrážíme za dobrodružstvím jde ale zcela mimo něj. Z prvu to byl ohromný zmatek. Nedalo se s ním navštívit téměř nic. Netušili jsme, že je jiný, a má jiné zájmy. V zoologických zahradách pobýval, dalo by se říci, za trest. Na výstavách vyváděl, rozhledny ho nezajímaly. Dokonce i námi milované houbaření muselo jít stranou. Jízda na kole sice patřila mezi oblíbené, ale nesmělo se zastavit. Podivné chování doprovázelo naše akce až podezřele často, my se ale nevzdali.
Zda by byl náš přístup jiný, kdybychom stále žili v nevědomosti, to nevím. Dnes už víme, a ani v těchto nárocích jsme nepolevili. Snažíme se syna učit žít i mimo stereotipy. Kvůli pravidelnosti těchto výletů, má šanci postupně si zvykat. Díky své dokonalé paměti všechna místa rozezná, na některá se mnohdy dokonce i těší. Když jedeme do zoo, víme, že ho nebudou zajímat zvířátka. Jeho pozornost patří plotům, pletivům, zídkám, lavičkám, drobnostem, které se kdekoli povalují. Cílem této výpravy je relax a radost pro nás, nové objevování v jiném prostředí pro našeho syna. Několik různých vlastností, plní obyčejný výlet do zoologické zahrady. V dnešní době náš malý mnohem lépe snáší toto prostředí, a přesto, že zvířátka ho na tomto místě nikterak nezajímají, nachází zde jiná naplnění. Ta dělají radost jeho maličkosti, tím pádem i nám, samotným.
V minulých letech byla procházka na rozhlednu kriickými chvílemi. Dnes ji řadíme mezi radostné události. Pro změnu máme problém, synka z místa dostat. Jeho láska k adrenalinu se pojí s láskou k výškám. Tím spíš, pokud je podlaha roštová, a jde vidět dolů. Bývá doslova v sedmém nebi. Běhá dokola, piští, třepotá ručičkami, a vypouští hlasitý smích, směřující přímo od srdce. Jak nedokáže udělat krok bez obou rodičů, najednou mu nevadí, že vzhůru míří pouze s jedním, jelikož ten druhý má strach. Dokáže se odtrhnout od člověka, bez kterého nedokáže žít, pro svou další lásku. Tak moc pro něj znamená tento zážitek, po kterém jsme i my opět náležitě odměněni.
Do muzeí, hradů, zámků, a na podobná místa nechodíme. S naším synem je to nemožné. Buď by byl protivný, nebo by potřeboval věci zkoumat, což je v těchto případech nepřípustné. Jednou jsme navštívili putovní výstavu. Byla to neodmítnutelná akce, pro nás opravdu zajímavá, která jen tak k vidění není. Ačkoli byla působivá, přes výstupy našeho pokladu si ji nikdo moc neužil. Tyto akce jsme byli nuceni vypustit.
Houbaření je úkol, který se musíme učit každý rok znovu. S přibývajícími léty našeho drahého, je to prozatím stále snažší. Mohou však nastat stavy nespokojenosti a odmítání, jako kdykoli, u čehokoli. Je to věc, kterou je potřeba pokaždé dokonale pilovat. Vyžaduje obrovské úsilí, a trpělivost, jako zkrátka vše. S každým, dalším létem, musíme zatnout zuby, a snažit se o nápravu již zvládnutého.
Náš život doprovází velká řada výleních akcí. Rádi se někam podíváme, a uvítáme změnu. Nejen, že tyto vyjížďky přinášejí mnoho plánování, a připravování. Ani v jiném prostředí nemáme volno. Musíme neustále zabavovat, vylepšovat nálady, vysvětlovat. Děláme to, co každý den, pouze jinde. Určitě s tím ale nepřestaneme. Právě proto, že jsme nepolevili, stává se syn takovým, jakým je. Dokáže si pomalu zvykat, a srovnat se s něčím jiným. Pozvolna se dostavují fáze pochopení různého, a přesně to je náš cíl. Možná se časem dostaneme až na konečnou. zatím jsme se naučili užívat si to, co máme, a co je nám umožněno, a s tím si vystačíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sammael Van Nower Sammael Van Nower | Web | 27. dubna 2018 v 8:29 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama