Ach jo!

25. května 2018 v 8:00
Rozhodla jsem se docela nedávno, že začnu taktéž patřit k laxním rodičům. Zřejmě je to velice moderní trend, který uplatňuje valná většina lidí, a tak bych neměla být pozadu. Nebudu své dítě venku hlídat. To přeci není má starost. Zda vběhne na cyklostezce někomu pod kola, nebo na hřišti bude dělat dětem naschvály, to není můj problém, to se mě netýká. Mou povinností bude, vychutnat si opodál šálek kávy, nebo sklenku piva, a probírat nevyřešitelné problémy se svými přátely, nebo zkoumat facebookový život ostatních lidí. Jednou za hodinu mě možná napadne zvednout hlavu, a podívat se po své ratolesti, ale to se mi bude muset opravdu chtít. Nepatří přeci mezi mé starosti, ať se stará samo že?
Přesto, že mé dítě nemluví, jednou možná bude. Mým úkolem tedy bude, aby mělo správný, bohatý slovník, jaký mnohdy nemají ani chlapi v hospodě. Dle mých postřehů bez takových zásob nesmí dítě vyjít z domu. Nejen že etika se dnes už nenosí, ani slušné chování už není v módě. Můj syn musí dozajista ovládat všechna nepěkná slůvka, která v mnohých případech slyším od dětí mladších, než je on sám. Všem, kdo je vyslovují, připadá takový druh konverzace zcela normální. Proč taky ne, když je slyší v běžných hovorech svých rodičů?
Za každou cenu musím svého potomka naučit nerespektovat pravidla a ostatní lidi. Pokud bude někde tropit neplechu, a někdo s tím bude mít problém, půjdu jeho nevhodné chování ještě obhajovat. Od toho jsem přeci rodič. Mé dítě musí být rozmazleným stvořením, které má vždy pravdu. Takovým, které si může dělat co chce, kde chce, jelikož je středem vesmíru. Musím mu vštípit všechny tyto skutečnosti. Pak bude co nejsamostatnější, já budu mít klid, a oba si budeme v klidu žít.
Taková je dnešní doba. Vidím to víc a víc. Setkávám se s tím téměř všude. Výchova nové generace stojí za to, takže bychom se neměli moc divit, že se o nás ve stáří nebude mít kdo postarat. Dnes je normální sprostá mluva, drzost, neohleduplnost. My, přesto že žijeme v jiném světě, výchovné prvky máme ze světa našeho. Jsou mezi nimi ty samozřejmé, praktikovaná celá staletí: slušnost, tolerance, etika, a to bez ohledu na náš handicap. Nejsou vůbec problémovými. Často si říkám, že už to asi jiné nebude. Doba se mění, lidé se mění, rodičovské role už jsou úplně o něčem jiném. Stále jsou ale lidé, jako my. Ti se mi vždy ukážou v dobách, kdy už ztrácím naději, a já hned zase vím, že je nás víc. Nejsme stále jediní, kteří vědí, co je výchova, a tak nehodíme ručník do ringu. Ještě ne. Už jsou ale chvíle a situace, kdy mě nebaví své dítě napomínat, a trestat za něco, co vidí všude kolem sebe. A tak ho také občas nechám porušit pravidla. Chovat se jako malé zvířátko, jehož neadrtální rodič chce mít prostě klid. V těchto časech zcela chápu tyto postupy. Nemusíte se stresovat, nervovat, nijak se starat. Máte opravdu blahodárný klídek. Proto jste se taky stali rodičem.
Takto vidím dnešní svět. Jsem v něm denně. Na jiných místech, s jinými lidmi, stejnými zvyky. Můj syn má obrovské štěstí. Není pro nás přítěží. Nepředstavuje otravný hmyz, kterého se chceme zbavit. Za každé chvíle s ním jsme rádi, ať už je postižen, nebo by byl zdráv. Je naším životem. Musíme mu ukázat, co jednou předat dál, pokud toho bude schopen. A určitě to nejsou hrubá gesta a slova, ani podobné moderní návyky. Alespoň do té doby, než se stanu moderní matkou ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama