Šikulka

11. května 2018 v 8:00
Od narození našeho miláčka už uběhlo skoro pět, dlouhých let. Je z něj velký, krásný kluk. Navenek. Uvnitř je to stále malé miminko, které potřebuje naši péči. V sebeobsluze totiž bohužel nezvládne skoro nic. Něco dělá s dopomocí, něco málo zvládne sám, ale nejsou to dokonale zvládnuté činnosti, a tak jsou naše ruce nezbytné, a vlastně tvoří jeho druhé ruce. Ty, na které je spoleh. V ty vkládá svou naprostou důvěru. K těm chodí žádat o pomoc. Ať už jde o jídlo, pití, oblékání, či svlékání, čištění zoubků, mytí rukou. Nedokáže stoprocentně vykonat žádnou potřebu bez pomoci, a tak jsme tu my. Osoby, fungující za sebe, i za druhého. S láskou, a vlastně zcela automaticky, plníme jeho potřeby a přání, a samozřejmě se je snažíme dále rozvíjet. Není to lehké. Náš autík si většinu těchto věcí přetvořil v rituál, pojící se s mou osobou, a tak odmítá samostatnost. Je i docela možné, že dostatečně nechápe. Čas. To je ten lék, který nás provází, a dopřává nám úspěchy. I zde, jako u mnohého, je ho potřeba.
Orientace v čase, místě, ročních obdobích, to je velká neznámá, troufám si říct, do dalekého budoucna. Jediné, co je trochu pochopeno, je fotograficky znázorněný režim dne. Další, důležité věci, potřebné ke každodennímu fungování, bohužel stále chybí, a chybět budou.
Co jde našemu synovi dokonale, týká se fyzické zdatnosti. Tento dar má odjakživa. Vyleze, a přitáhne se kamkoli, téměř odkudkoli. Poprvé letošní rok dokáže chvíli sám sedět na normální houpačce, držet se, a nechat se houpat. Nepopsatelné pocity štěstí, nám tato, opět stále ještě nedokonalá činnost, přináší. Stejně tak umí jezdit na dětské lanovce. Je pravdou, že sice zvládá tyto úkony, pochopit je dokonale, však stále ještě nedokázal. Nám stačí i toto málo. Představuje pro nás znovu neuvěřitelně mnoho. Takové, které Vám nevysvětlím. Pokud nejste na místě, kde každá maličkost znamená velkou věc, nemůžete pochopit. S příchodem letošního jara, a krásného počasí, které sebou přineslo, jsme se dočkali krásných posunů ve vývoji našeho miláčka. Je to jedno z nejhezčích jar, která jsme zažili.
Mimo činností, vykonávaných na dětských hřištích, se náš brouček posunul i v jiných věcech. Umí se častěji, jasněji, a déle, podívat do našich očí. Udrží tento oční kontakt i pár vteřin, a provádí ho cílenně. Konečně, po těch letech víme, jaké to je, když Vás dítě vnímá, a registruje. Když ví, že Vás tu má. Je to úžasné. Každý, takový pohled je stále vzácností. I když je častější, nebývá pravidelný, a tak si cenníme každého, který se dostaví. Stejně tak se stává, že nás přijde naše zlatíčko jen tak obejmout. Projev upřímné lásky, o který jsme byli celá léta ochuzeni. Trpěli jsme tímto nedostatkem, i když jsme nechtěli. Zcela sám začal tuto akci provádět, a my konečně víme. Byl nám dopřán tento dar, o kterém už jsme ani nedoufali, že ho poznáme. Naše dítě nás miluje, to jsme věděli, a víme. Konečně to ale můžeme fyzicky cítit, a tomu se nic nevyrovná.
Rozvinuli jsme se i v jednoduchých hrách. Poslat autíčko, hodit míč, postavit komín z kostiček. Jsou to akce, které opět nejsou dokonalé, ani zcela samostatné, ale jsou pochopené. A to je klíč k úspěchu. Jednoduché hry jsou naším synem zvládnuty, a je vlastně jedno, jak perfektně. K cíly jistě dorazíme. Nepotřebujeme tam být hned. Dojdeme si tam v klidu, krůček po krůčku.
Náš autík rozumově dozrává. S pomocí školky, všech zařízení, a domácí péče, se stává úspěšnějším. My jsme pyšní rodiče, vděční všem, za jejich tvrdou dřinu. Jsme hrdí na našeho syna, který nám dokazuje, že nic není nemožné, a vše určitě není ztraceno. Letošní jaro patří jemu, jeho úspěchům, a našemu společnému štěstí. Je z něj velký šikula, který se šikovnějším určitě, ještě stane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama