Slaďouš

4. května 2018 v 8:00
I slaďoučký umí náš maličký být. Není to jen život s překážkami. Objeví se různé situace, nálady, a nápady, kdy byste toho malého prďolu okamžitě láskou snědli. Někdy jsou častější, jindy méně časté, ale jsou.
Takové pocity v nás vyvolá, když vezme hračku, se kterou už netouží po další zábavě, a vrátí ji na místo. Je to obrovský pokrok, po tolika letech snažení se. Ze dne na den náš poklad dospěl do takové, rozumové fáze, kdy dokáže pochopit situace, přes které dříve vlak prostě neprojel. Dnes, když večer zatahuji okna v jeho pokoji, vezme nás za ruce, a jde se poslušně převléct do pyžama. Ví, co bude následovat. Nechá se v klidu uložit, a po všech rituálech už nevyskočí z postele, aby pokračoval v zábavě, ale sám, bez naší pomoci usíná. Skoro po pěti letech. I přesto, že je tento proces proměnlivý, tyto chvíle jsou nám velmi cenné. Jsme tak pyšní na své úžasné dítě, které v těchto momentech vypadá neuvěřitelně roztomile. Jsou to právě ty maličkosti, představující velké věci.
Když se kolikrát ráno vzbudím, můj brouček už je samozřejmě nějakou dobu na nožkách. Mnohdy běhá po kuchyňské lince, a přestavuje porcelánové nádobí v policích. Předělává jeho umístění k obrazu svému, ve kterém my se ještě neorientujeme. Je u toho důležitý, jako člověk, sestavující raketoplán. Dospělo to do fáze, kdy z umytého nádobí sebere třeba hrneček, a uklidí ho do police, kam patří. Nemohu nikomu z Vás vysvětlit, jaké se nás v tyto momenty zmocňují pocity. Je to blaho, štěstí, pýcha, radost. Stovky pozitivních pocitů a energie. Stejně jsme se cítili i docela nedávno, když si náš brouček zkusil sám nasadit ponožku. Vždy pouze nastavuje nožičky, a i u toho je děsně sladký. Nyní ji zvládnul napůl nandat na prstíky, a my jsme málem roztáli.
Je obrovská spousta dalších věcí, které nám rojasňují dny. Je to třeba samostatné skákání našeho synka na trampolíně. Patří sem i jeho výšplh na střechu naší kůlny, kde si nahoře zatleskal, protože je šikovný a dokázal se tam sám dostat. Dále je to častější oční kontakt, umění půl minuty relaxovat. Pojídání nanuků, nebo lízátek. Je to mnoho velkých maličkostí. Věcí, které do našeho domu přicházejí po mnoha letech, a dostavují se velmi pomalu, a proměnlivě. Jsme si vědomi toho, že mohou opět odeznít. Rozloučit se na dobu neurčitou. Vychutnáváme je tedy plnými doušky, a sledujeme naše sladké děťátko, které se stává šikovnějším. Krok za krokem dospívá do různých, rozumových fází, které činí šťastnou celou rodinu, a díky kterým znovu svitá naděje na lepší budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama