Nedostatky

22. června 2018 v 8:00
Nedávno, když jsme se synem, jako ostatně téměř každý den, dováděli na dětském hřišti, napadla mě další myšlenka, dalších nedostatků našeho světa. Obyčejný člověk si jich nemůže všimnout. My naopak vnímáme tyto chyby neustále. V dnešní době se stále málo myslí na handicapované. Je, i není to podivuhodné. Bezbariérový přístup je asi jediná, častá, viditelná věc. Dál už se přemýšlí, a vymýšlí méně.
U nás tyto situace přicházejí třeba zrovna na dětském hřišti. Konkrétně pro našeho autíka jsou nedostačující, a věřím, že není jediný. Nás prďola se naučil houpat na klasické houpačce, až ve svých necelých pěti letech. A není to zdaleka dokonalé. V houpačce pro malé dětičky si to sice vynahradí, avšak roste. Tato atrakce mu tedy začíná být malou, a to je náš problém. Co si počneme, až z ní vyroste? Na velké to stále nebude muset zvládnout, a tím vznikne další, nevysvětlitelná situace. Jsou mnohem starší děti, které to na té normální stále nejsou schopni zvládnout. Houpání se však řadí mezi oblíbené, autistické činnosti. Nezbývá tedy, bež dítě o tuto radost ochudit, nebo si vzít například desetiletého drobka na klín, a vynaložit veškeré úsilí pro jeho chvilkové štěstí.
Co nám opravdu hodně chybí, je dětská tříkolka. Taková, co má vodící tyč. Proč? Smysl šlapání a řízení nejde našemu synkovi na rozum. Nechápe, a ještě velice dlouho chápat nebude. V úvahu tedy nepřichází odrážedlo, ani kolo. Jezdí však nesmírně rád. Stejně tak miluje tento dopravní prostředek, na kterém se mohl díky naší pomoci vozit. Znovu však vyrostl, a s těmito potřebami nikdo nepočítá. Nikde nikoho nenapadne, že by mohla existovat tříkolka pro speciální potřeby. Naše byla schována do tmy, kde leží, padá na ní prach, a my se jen modlíme, aby nebyla znovu vyžádána.
Ostříhat našeho autistu bývá nadlidský úkol. Zřejmě ho to bolí, a stačí pouhý zvuk strojku, a je oheň na střeše. I toto je problém mnoha autistů. Možná by strojky, které hluk nedělají, trošičku ulevily těmto trápením. Jak dětem, tak rodičům.
Je to jen málo z mnoha. Kapka z moře. Neřekla bych, že myslet i na naše děti by mělo být tolik problémové. Také si chtějí užít dětství, které mají kvůli hromadě učení se všeho, ještě kratší. Mají na to právo, stejně jako my máme právo na to, vydět je šťastné. Stačí jen jiný pohled na běžné věci, které by se měly stát zároveň speciálními. Dokáže to někdy někdo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 H H | 23. června 2018 v 6:00 | Reagovat

To je pořád jen samé fňukání ... jsou děti, které jsou tak postižené, že nemohou ani na to hřiště (a mohla bych vyjmenovat tisíce diagnoz). Tříkolky existují, chce to googlit, houpačky také. Nevím, ale z toho, že máte doma autistu, si nikdo na zadek nesedne. Ty bezbarierové úpravy nejsou jen pro handicapované, v maximální míře je využívají maminky s kočárky ... Mám taky syna s autismem, a dalšími přidruženými diagnozami, ale tento Váš životní postoj Vás prostě zlikviduje, po psychické stránce především. Zkuste bojovat, naučit si poradit sami, i tu tříkolku lze za pár korun vyrobit z kola (tak jak jsme to udělali pro kluka my)... Fňukají jen zoufalci

2 Baru Baru | 23. června 2018 v 22:23 | Reagovat

No jo, další mamina, která pořádně nechápe, o čem ty články vlastně jsou. Toto je poukázání na nedostatky. Ať se Vám to líbí, nebo ne, nedostatky to jsou. A lidé by na ně měli automaticky myslet. Jde vidět, že pořádně nechápete slova tohoto článku. Fňukání vypadá zdaleka jinak. Přijďte se podívat k nám domů, než budete příště drsná, a začnete někoho nazývat zoufalcem. Pokud budu sedět doma na zadku, a dělat prd, tak se nic nezmění. Zajímalo by mě, co děláte Vy, a jak často jste venku, mezi lidmi, nebo na cestách. Protože já svého syna nijak neomezuji, a ani s tím nezačnu. Pokud Vás to tak popuzuje, běžte dělat užitečnější věci, a nečtěte to. Nikdo Vás nenutí. A hlavně, pokud něco čtete, dělejte to pořádně. hezký večer

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama