Zas a znova

6. července 2018 v 8:00
Přesto, že s naším broučkem jde dělat spousta věcí, a spoustu se toho zvládne naučit, autismus nás chtě, nechtě vždy doběhne, a upozorní na svou přítomnost. A i když je to v maličkostech, když je za celý den sečteme dohromady, je to obrovské spektrum výchylek, které najednou přibývají, a mě značnou rychlostí dokáží vyčerpat.
Již jsem zmiňovala stejné cesty, nespavost, problémy s oblékáním, apod. Nově přibilo i jídlo. Další, ničivý problém, který mě ale neskutečně mrzí. Synek jedl vždy téměř vše. Mezi suroviny, které vyloženě od jistého věku nesnel, patřilo pouze ovoce, a syrová zelenina. S docházkou do mateřské školy se změnilo pojídání snídaní. Oblíbené, barevné křupinky, pozře pouze v jedné barvě. Jakmile dojdou červené, snídání je u konce. Podobné je to s medovými perníčky různých tvarů. Jedí se jen měsíčkové, o ostatní není zájem. Těmto skutečnostem jsem nepřikládala velkou váhu. Počítala jsem s tím, že je to pouhé období, které zase přejde. Ani odmítání oblíbených šišek s mákem mě nepřimělo plašit. Mák je maličký, kulatý, a mě přišlo logické, že zkrátka začal autistovi vadit v ústech, tento typ jídla. Sem tam také synek vyndal z úst pár zrnek rýže, což jsem brala stejně, jako mák.
U nedávného obědvání mě však syn přesvědčil, že to nebyly pouhé náhody. Dítě, které milovalo jídlo, prochází přeměnou, na kterou jsem samozřejně nebyla připravena. Neuvěřitelné, hysterické výstupy kvůli těstovinám. Za žádnou cenu nepřicházelo v úvahu jejich pozření. Pláč neustával, naopak sílil, a mě pomalu došlo, že v boji, který tak dlouho vedeme, přibyl další protivník. Je jich tolik, že začínám ztrácet půdu pod nohama. Na každého z nich je potřeba spousta času, a různé metody. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna suroviny, budou jedním z nich.
Tak moc mě tato skutečnost zasáhla. Byla to jedna z mála věcí, která se obešla bez problémů. Byla jednoduchá, radostná, měla hladký průběh. Syn mi nepoví, co by si zrovna dal, nebo co naopak nemůže ani cítit. Nyní mě čeká čas u plotny, který se může stát v mžiku zbytečným. Stále trochu pozitivbě doufám, že toto období přejde, a nebude se zhoršovat. To ukáže čas. Mě teď opět nezbývá nic jiného, než tvrdě dřít, a neztratit rozum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama